Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zdravotní příznaky

Pokud zpozorujete u psa některý z těchto příznaků, nechte jej co nejdříve vyšetřit veterinárním lékařem, protože mohou předznamenávat nějaké vážnější onemocnění



Husky

Příznaky Možné příčiny
Ztráta chuti k jídlu, změny v ústní dutině Absces, zánět dásní, poranění tlamy
Výskyt cyst, bulek, tukových nádorů Nádory nezhoubné i zhoubné
Špatný zrak, oční změny Zákaly čočky, ztráta zraku
Lupy, lysá místa v srsti Hormonální potíže, špatná funkce štítné žlázy
Obezita Pokud váha vzroste o 20% nad normál, je potřebné zahájit léčbu
Neudržení moči a stolice Cukrovka, jaterní nebo ledvinové onemocnění
Nadměrná žíznivost Onemocnění ledvin nebo cukrovka
Kašel, nadměrná spavost Onemocnění srdce
Ztížená pohyblivost Onemocnění kloubů, artritida, spondylóza páteře

Prevence nemocí psů (Očkování, odčervení)

Je až k nevíře, kolik podivných dezinformací koluje doposud mezi chovateli.

Prevence nemocí psů

Informovanost chovatelské veřejnosti je mnohdy překvapující a je to nepochybně dobře. Na druhé straně Je až k nevíře, kolik podivných dezinformací koluje doposud mezi chovateli. Z těchto našich zkušeností vyplývá, že osvěty není nikdy dost. Dovolíme si tedy na několika řádkách zmínit se o nemocech, proti kterým by rozhodně každý pes a kočka měli být očkováni a proč. Zmíníme i ty nemoci, proti kterým vakcíny existují a chovatel má možnost nechat si svého svěřence očkovat a kdy je vhodné i tyto vakcíny použít.

Článek poskytla Veterinární klinika Jičín-VET: www.jicinvet.cz


Proč očkovat psy a proti čemu (Parvoviróza, koronaviróza, psinka, Infekční hepatitida, vzteklina aj.)

Dovolíme si tedy na několika řádkách zmínit se o nemocech, proti kterým by rozhodně každý pes a kočka měli být očkováni a proč.

Proč očkovat psy a proti čemu
Parvoviróza a koronaviróza
Jedná se sice o dva různé druhy virů, vyvolávají však velmi podobná onemocnění. Projevují se zvracením, průjmy často krvavými, následnou dehydratací a úhyny. Nejčastěji postihují štěňata, staré psy a jedince s narušeným imunitním systémem. Existují i plemena více vnímavá k parvoviróze (rotvajler, špringršpaněl, pitbulteriér, dobrman, labrador retrívr). Obě onemocnění přicházejí často společně, což se projevuje razantností jeho průběhu. Virus je velmi odolný ve vnějším prostředí. Lze ho velmi snadno přenést na vnímavého jedince nejen přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, ale též kontaktem s výkaly nakaženého psa, v nichž přežívá i několik let. Do domácnosti je možné ho přenést na botách a na předmětech, se kterými nakažený pes přišel do styku. Nakažený jedinec navíc sám nemusí vykazovat žádné příznaky onemocnění.
Proti těmto virózám se očkují již malá štěňata při prvním očkování ve věku 6-8 týdnů se dvěma dalšími přeočkováními.

Psinka
Tímto názvem se označuje dosti pestrý komplex příznaků způsobených opět virem, který může postihovat dýchací aparát, zažívací trakt, nervový systém a kůži. Podle toho se objevují i různé klinické příznaky. Onemocnění se může projevit v kterémkoli věku psa a i v případě, že pacient toto onemocnění přežije, může na něm zanechat trvalé následky po celý zbytek života. Virus psinky není příliš odolný ve vnějším prostředí, v zimním období však může přežívat i několik týdnů. Očkovat je možné štěňata již při první vakcinaci ve věku 6 - 8 týdnů opět se dvěma přeočkováními.

Infekční hepatitida
Jak již název naznačuje, jde o onemocnění jater virového původu. Může probíhat rychle - akutně, ale velmi často bez výrazných příznaků, plíživě - chronicky. Klinické příznaky se projevují horečkou, zvracením, průjmem, bolestí břicha. U chronického průběhu pozorujeme často zakalení rohovky nebo poškození ledvin. Štěňata se očkují obvykle při druhé vakcinaci ve věku 2,5 měsíce s jedním přeočkováním.

Infekční laryngotracheitida, parainfluenza
Jde o onemocnění, na jehož vzniku se podílí více typů virů. Dříve se označovalo jako "psincový kašel". Příznakem je především suchý dávivý kašel, snadno přecházející do zvracení. Majitel často vyhledá veterinárního lékaře s tím, že pes "má kost v krku". Nejvhodnější podmínky pro vznik onemocnění je skutečně v místech s větší koncentrací vnímavých zvířat, jako jsou větší chovné stanice, psí útulky apod. Vakcinujeme také obvykle při druhém očkování s následným přeočkováním.
Tato viróza je často komplikována bakteriálními infekcemi, z nichž nejčastěji je to bakterie zvaná Bordetella. Sekundární bakteriální infekce jsou vážnou komplikací zánětu dýchacích cest, proto i proti této infekci je možné vakcinovat, a to aplikací vakcíny přímo na sliznici nosní dutiny přes nosní otvory.

Leptospiróza
Jedná se o velmi závažné bakteriální onemocnění postihující játra, ledviny a zažívací aparát. Probíhá za příznaků horečky, žloutenky, krev ve stolici a v moči. Pes se nejčastěji nakazí pozřením drobných hlodavců, jež jsou rezervoárem této choroby v přírodě, nebo kontaktem s jejich výkaly a močí znečistěným prostředím. Rizikové jsou hlavně mokřadní lokality. Onemocnění může být přenosné i na člověka. Očkujeme ve dvou a půl měsících poprvé a podruhé o měsíc později.

Lymeská borelióza
Jedná se o onemocnění známé poměrně krátce. Toto bakteriální onemocnění zjednodušeně probíhá ve třech fázích. První jako horečnatý stav podobný jako při běžných virózách, druhá jako bolestivost kloubů a třetí za příznaků poruch nervového aparátu. Tato fáze zanechává již nevratné změny v organismu a léčba není dost dobře možná. Je tedy velmi důležité odhalit onemocnění již v první etapě. Rezervoárem tohoto onemocnění v přírodě jsou především klíšťata, ale v menší míře i některé druhy krev sajícího hmyzu. Vakcinujeme obvykle štěňata až po absolvování základní série vakcinací ve věku 6 měsíců a po měsíci je nutná revakcinace.

Dermatomykóza
Očkování proti plísňovým onemocněním kůže nepatří do běžného vakcinačního schématu u psů. Toto onemocnění se objevuje u psů s oslabeným imunitním systémem. Vakcinace se pak často stává nejen preventivním, ale také terapeutickým opatřením. Vakcinuje se dle individuálního posouzení veterinárním lékařem.
Proč očkovat psy a proti čemu 1


Vzteklina
Záměrně jsem si toto onemocnění opředené též řadou fám nechal až nakonec. Pro drtivou většinu našich psů je riziko nakažení touto nemocí mizivé. Je to dáno nejen tím, že nepřijdou do styku se zástupci přirozeného rezervoáru v přírodě, kterým jsou lišky (s výjimkou loveckých psů). Celkově se daří v celé Evropě tlumit výskyt vztekliny pomocí tzv. orální vakcinace lišek. Jako jedním z prvních opatření v boji proti vzteklině bylo právě povinné očkování, jež povinným pro psy starších 6 měsíců zůstalo doposud. Majitel každého pejska je pak povinen 1x ročně zajistit jeho přeočkování. Podle našich předpisů to platí i v případě použití vakcín, u nichž výrobce garantuje dvou i tříletou účinnost. Platí stále 1x ročně.

Článek poskytla Veterinární klinika Jičín-VET: www.jicinvet.cz

chřipka psů

Chřipka psů (paraintluenza)

Chřipka psů je nakažlivé onemocnění zejména dýchacího aparátu v případě atypické formy mozku.

Původce:

Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován v roce 1967, je málo odolný a citlivý na vyšší teploty. Ničí ho běžné desinfekční prostředky.

Způsob nakažení:

K nakažení psa dochází kapénkovou infekcí, virus se vylučuje i močí. Inkubační doba tohoto onemocnění je 4 až 9 dní.

Klinický obraz:

Nemoc probíhá ve formě mírné, těžké a atypické.

V případě mírné formy pozorujeme suchý kašel, slabý výtok z dutiny nosní a z očí. Těžká forma se projevuje úporným dávivým kašlem přecházejícím ve zvracení, výtokem z očí a z nosu, který je z počátku vodnatý, později hlenovitý až hlenohnisavý. Charakteristická, zvláště u mladých psů, je ztráta hmotnosti. V případě lehké i těžké formy jsou výše uvedené příznaky provázeny nechutenstvím, malátností a ospalostí psa, tělesná teplota bývá zvýšená pouze v počátku onemocnění. U neléčených případů se může vyskytnout řada komplikací v důsledku souběžného uplatňování dalších mikroorganizmů, od zánětu mandlí až po zánět plic. Průběh atypické formy onemocnění byl zaznamenán v roce 1980 v USA. Tato forma se projevuje nekoordinovaností pohybů a ochrnutím zadní části těla.

Prevence:

Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování.

psinka

Psinka

Jde o akutní nakažlivé onemocnění, které bylo zavlečeno do Evropy z Ameriky v 18. století. Na našem území byla psinka zaznamenána po první světové válce jako velmi nakažlivé onemocnění s vysokou úmrtností zejména u psů.

Původce:

Původce psinky je virus z čeledi Paramyxoviridae, poměrně odolný ve vnějším prostředí.

Způsob nakažení:

Z nemocného zvířete se virus vylučuje do vnějšího prostředí všemi výměšky. Přenos infekce je realizován přímým kontaktem mezi psy, ale i zprostředkovaně (krmivem nebo nápojem, potřísněným výměšky nemocného psa, po olíznutí infikovaných předmětů apod.). Popsán byl ~ přenos vzduchem v případě ustájení nemocných a zdravých psů v jednom prostoru. Nejčastěji psinkou onemocní psi do jednoho roku stáří. Onemocnět mohou však i psi starší. Psinka často probíhá v tzv. "vlnách", zpravidla z jara a na podzim. Podstatný vliv na vznik a průběh onemocnění má u psa i jeho celkový zdravotní stav (nachlazení, trávicí poruchy apod.) a to, jak je zvíře vyživováno (podvýživa, nedostatek minerálních látek a vitamínů).

Inkubační doba u psinky je 3 až 7 dní. V některých případech probíhá ,nemocnění velmi rychle. Jedná se o případy, kdy se virus po náhlém vzestupu teploty pomnoží, vyplaví do krve a pes uhyne, zpravidla do 3 dnů.

Klinický obraz:

Podle toho, které orgány jsou původcem nejvíce postižené, rozeznáváme čtyři základní formy psinky: plicní, střevní, nervovou a kožní. Průběh onemocnění je rozmanitý. Každá forma se může vyskytovat samostatně (nervová forma se vyskytuje samostatně vzácně), popř. může jedna forma přecházet v druhou. Zpravidla však u všech druhů začíná psinka zvýšenou tělesnou teplotou, nechutenstvím, malátností, pes se chová samotářsky, chvěje se, je nevrlý, snadno unavitelný, srst bývá zježená.

U plicní formy se brzy objevují příznaky zánětu dýchacích cest (výtok z nosu, pes si tře nos o přední tlapky), výměšek z nosu je řídký, později hlenovitý až hnisavý s příměsí krve. Později se dostaví kašel, občas až záchvatovitý, poukazující na zánět hrtanu a průdušek. Tento stav může přejít až v zánět plic. Současně s příznaky postižení horních cest dýchacích se objevují i záněty učních spojivek, vzácně i rohovky. Oko je citlivé na světlo (tzv. světloplachost).

Při střevní formě vystupují do popředí příznaky zánětu hltanu, mandlí, žaludku a střev. Pes zvrací (zvratky jsou hlenovité, žlutě zbarvené), trus je řídký, 111enovitý, často s příměsí krve.

Nervová forma většinou nastupuje v průběhu formy plicní nebo střevní a projevuje se místními záškuby (v obličejové části, na čenichu, na pyscích, tvářích, žvýkacích svalech, na svalech krku a končetin), které se objevují rytmicky buď trvale, nebo s určitým časovým odstupem. V některých případech se objevují i celkové nervové příznaky připomínající epileptické (padoucnicové) záchvaty. Záchvaty často končí obrnami, zejména zadních končetin.

V současné době se méně často objevuje forma kožní. Projevuje se zrohovatěním a popraskáním vrchní vrstvy pokožky na polštářcích tlap.

Léčba psinkového onemocnění je velmi problematická a zpravidla neúspěšná (odborná literatura uvádí až 60% neúspěšně léčených případů).

Prevence:

Základním ochranným opatřením proti nakažení psa tímto onemocněním je včasná vakcinace. Podobně jako v případě parvovirózy i u psinky většina výrobců vakcín doporučuje zahájit očkovací program v 6. až 8. týdnu věku psa. V případě výskytu psinky v populaci psů je vhodné omezit vzájemný kontakt psů v rámci hromadných kynologických akcí apod

Infekční kašel

Infekční kašel (laryngotracheitis)

Infekční kašel je nakažlivé onemocnění, které postihuje dýchací aparát.

Původce:

Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován z nemocných psů v roce 1962 v Kanadě. Později byl také prokázán v USA, Velké Británii Německu a Holandsku. Tento virus je velmi blízký viru infekčního zánětu jater psů.

Způsob nakažení:

K nakažení psa dochází cestou dýchacího ústrojí. K onemocnění jsou vnímaví především mladí psi, kteří nejsou proti němu očkováni, může se však objevit i v populaci starších psů. Šíření nastává kapénkovou infekcí při kašli nemocných zvířat.

Inkubační doba onemocnění je 2 až 12 dní.

Klinický obraz:

Charakteristickým příznakem nemoci je krátký a suchý kašel, dochází k zánětu hrtanu, průdušnice a průdušek. Hrtan je na pohmat bolestivý. Někteří psi zvracejí. Stav je provázen zrychleným dechem, výtokem z nosu a zvýšenou teplotou. Onemocnění nemívá smrtelný průběh.

Prevence:

Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování

vzteklina

Vzteklina (rabies, lyssa)

Vzteklina je nakažlivé onemocnění zvířat a člověka s akutním průběhem, končící smrtí. Onemocnění postihuje především centrální nervový systém.

Původce:

Původcem vztekliny je virus, který je poměrně odolný vůči vlivům vnějšího prostředí, např. při teplotách až do -70 °C neztrácí schopnost vyvolat onemocnění po několik roků. Virus se v těle nemocného zvířete nachází zejména v mozku, míše, slinných žlázách a slinách.

Způsob nakažení:

Vzteklinou mohou onemocnět všechny druhy teplokrevných zvířat, extrémně vnímavé k onemocnění jsou lišky. V přírodě se vzteklina vyskytuje především u lišek, lesní zvěře a u vlků. Z domácích zvířat rozšiřují tuto nemoc zejména toulaví psi a kočky. Přenos vztekliny se děje porušenou kůží, především po kousnutí nemocným zvířetem, kdy je v jeho slinách přítomen původce onemocnění.

Inkubační doba v případě výskytu vztekliny u psa trvá zpravidla 2 až 5 týdnů. Délka však závisí na množství viru, který se dostal do rány, a na místě pokousání (čím blíže krajinám hlavy, tím je průběh onemocnění rychlejší a nebezpečnější).

Klinický obraz:

Klinicky se u psů vzteklina projevuje ve dvou základních formách, ve formě zuřivé a ve formě tiché.

V případě zuřivé formy rozeznáváme tři stadia. Začáteční stadium trvá 1 až 3 dny. Zvíře bývá posmutnělé až apatické, přestává poslouchat, schovává se na tmavá místa, nereaguje na povely, přestává rozeznávat známé lidi, předrážděně reaguje na vnější podněty, často vstává a znovu uléhá, chodí dokola, určí, vyje, vrhá se vpřed. Je možné pozorovat svrbění kousnutého místa, které si pes líže, mnohdy hryže. Typickým příznakem je požírání různých předmětů. Později se v důsledku obrny hltanu dostavuje těžkostí při polykání, zvíře nemůže pít a přijímat potravu a nastává vylučování slin. Tělesná teplota bývá zvýšená až na 40 - 41 C.

Druhé stadium, stadium zuřivosti, trvá 3 až 4 dny. Příznaky onemocnění jsou poněkud výraznější než ve stadiu počátečním. Pes má snahu utéct kouše do všeho živého i neživého, je útočný, zuřivě štěká, bez výstrahy napadá člověka i zvířata, má vytřeštěný pohled, často bývá zornice na jednom oku rozšířená, na druhém zúžená. Psi zavření v kotcích se bez příčiny vrhají na mříže a boudy, přičemž si zraňují dásně, jazyk, zuby a mohou si zlomit i sanicí.

Ve třetím stadiu - paralytickém, se pes uklidní, ochrne na zadní končetiny, nemůže polykat, má vyplazený jazyk, v důsledku obrny hlasivek nemůže štěkat. Původně vysoká tělesná teplota klesá na normál a pes hyne. Třetí stadium trvá 4 až 5 dní.

Při tiché formě jsou příznaky podobné jako v začátečním stadiu formy zuřivé, náhle však stav přechází do stadia paralytického bez známek zuřivosti a pes po 3 až 5 dnech hyne za příznaků celkového ochrnutí. Tato forma se u psů vyskytuje v 15 až 20 % případů.

Prevence:

Vzteklina je smrtelná a nelze ji zatím léčit. Je proto velmi důležité dodržovat řadu opatření týkajících se této choroby. Předně je nutné pravidelně provádět preventivní ochranné očkování proti vzteklině u psů starších 6 měsíců (možno očkovat již od 3 měsíců stáří) a opakovat ho každý rok.

Při přemisťování služebních psů mimo hranice okresu je povinností každého majitele dodržovat nařízení příslušných veterinárních správ a splnit podmínky přesunu.

V současné době platí povinnost předvedení psa k veterinární prohlídce v případě, že poranil člověka. První prohlídka má být provedena do 24 hodin po poranění, druhá za 5 dní. Je-li výsledek vyšetření negativní, vystaví veterinární lékař protokol o zdravotním stavu zvířete pro zdravotnické zařízení, které ošetřuje poraněného člověka. Vzhledem k závažnosti onemocnění je nutné přivést psa k prohlídce vždy, i při sebemenším poranění člověka.

Přes zavedenou vakcinaci psů, koček a v posledních letech i lišek je vzteklina na území našeho státu stále aktuálním infekčním onemocněním

infekční zánět jater

Infekční zánět jater

Infekční zánět jater psů, tzv. Rubarthova choroba (pojmenovaná podle švédského vědce Rubartha, který v roce 1947 prokázal virový původ tohoto onemocnění), je zánětlivé onemocnění jater psů s horečnatým průběhem.

Původce:

Původce onemocnění je virus, který je poměrně odolný, např. přežívá vysušení i teplotu -20 °C.

Způsob nakažení:

Zdravý pes se může nakazit virem cestou dutiny ústní a trávicím ústrojím, přenos však mohou zprostředkovat i krev sající vnější paraziti (např. blechy). Inkubační doba této choroby je 2 až 14 dní.

Klinický obraz

Nejprve je možné pozorovat nechutenství a skleslost až apatii doprovázenou vysokými teplotami (40 - 41 °C). Průvodním příznakem bývá často výtok z očí a zánět mandlí. U některých psů se objevuje zvracení a průjem. Asi u 20 nakažených psů je možno zjistit zánět oční rohovky, tzv. "bílé oko". Toto postižení zpravidla trvá až několik týdnů a pak samovolně mizí. Nákaza může mít u psů průběh prudký, pozvolný, nebo probíhá skrytě (latentní průběh). Při skrytém průběhu nejsou výše uvedené příznaky zřetelné, při prudkém onemocnění pes náhle hyne, při výskytu pozvolné formy se pes obvykle do 14 dnů uzdraví.

Prevence:

Preventivní opatření spočívá ve včasném a pravidelném provádění vakcinace vhodnou očkovací látkou. V současné době se toto onemocnění vyskytuje v populaci psů díky prováděnému očkování poměrně zřídka.

parvoviroza

Parvoviróza

Parvoviróza je jednou z nejnebezpečnějších chorob, která postihuje zejména štěňata v nejútlejším věku. Poprvé byl výskyt parvovirózy zaznamenán v roce] 1977 ve Spojených státech amerických, ve státě Texas, jako hromadný výskyt průjmů a zvracení psů.

Původce:

Původce této závažné choroby je virus z čeledi Parvoviridae, tzv. Parvovirus canis.

Způsob nakažení:

K nakažení zdravého zvířete může dojít přímým kontaktem s nemocným zvířetem, ale i zprostředkovaně, kdy se jako faktor přenosu mohou uplatnit mechanicky lidé, hmyz, různé předměty apod. Parvoviróza postihuje především štěňata ve věku 6 až 12 týdnů. To je způsobeno tím, že v tomto období života psa vymizí z jeho organizmu mateřské protilátky (protilátky získané z mateřského mléka) a štěně ztrácí ochranu nejen proti parvoviróze, ale i proti dalším infekčním onemocněním. Inkubační doba trvá zpravidla 7 až 14 dní.

Klinický obraz:

Klinicky se tato infekční choroba vyskytuje ve dvou základních formách. První forma tzv. parvovirusový zánět střev, se projevuje úporným zvracením a těžkými vodnatými, odporně zapáchajícími průjmy s příměsí krve. Tělesná teplota ve většině případů vystupuje na 40 až 40,5 °C. Psi jsou apatičtí, nepřijímají potravu. Opakované zvracení a průjmy způsobují velké ztráty tělesných tekutin a psi většinou po 2 až 5 dnech hynou, za příznaků těžké dehydratace.

Druhá forma, tzv. parvovirusový zánět srdečního svalu, je méně častá než forma první. Štěňata při ní hynou náhle, zpravidla bez klinických příznaků onemocnění. Někdy se objeví dušnost, popř. zvracení.

Ve většině případů není léčba parvovirózy úspěšná. Velkou měrou se na této skutečnosti podílí fakt, že se veterinární lékař ve své praxi setkává s nemocným zvířetem často až v pokročilé fázi onemocnění. Proto je nutné, aby byl nemocný pes přiveden k ošetření již při objevení se prvních příznaků onemocnění (nezájem o okolí, zvýšená tělesná teplota, nechutenství, celková slabost, malátnost, otupělost apod.).

Prevence:

Jediným poměrně spolehlivým ochranným opatřením je včasné provedení vakcinace zdravých štěňat. Většina domácích i zahraničních výrobců vakcín doporučuje provést očkování proti parvoviróze již v 6 až 8 týdnu života štěněte.

Dalším důležitým opatřením zabraňujícím rozšíření nákazy do populace psů při hromadném výskytu nemoci omezení pohybu psa, tzn. vyhnout se hromadným kynologickým akcím (výstavy, bonitace, svody, soutěže apod.).

 

leptospiroza

Leptospiróza u psů

Leptospiróza u psů je infekční onemocnění vyvolané bakteriemi rodu Leptospira. U psů se vyskytuje především ve formě tzv. Weilovy choroby a Stuttgartské choroby psů.

Původce:

Původce Weilovy choroby je Leptospira icterohaemorrhagiae, původce Stuttgartské choroby psů je Leptospira canicola.

Způsob nakažení:

Psi se mohou nakazit zejména přímým kontaktem s nemocnými jedinci případně přímým nebo zprostředkovaným kontaktem s hlodavci, kteří většinou sami zjevně neonemocní, ale často po celý život vylučují Leptospiry močí.

Klinický obraz:

Weilova choroba se vyskytuje zejména u mladých psů. Onemocnění začíná horečkou, zvracením, nechutenstvím a apatií psa. Po týdnu se objevuje žloutenka, na sliznicích mohou být zjištěny drobné krváceniny. Většina psů hyne v průběhu 5 až 9 dnů.

Stuttgartská choroba psů začíná příznaky vysoké horečky, objevují se krvavé průjmy, pes nadměrně přijímá tekutinu. Po přechodu onemocnění do chronického stadia, se objevuje nechutenství, zvracení, skleslost a ospalost psa, kůže ztrácí elasticitu, spojivky očí a sliznice dutiny ústní jsou zarudlé, později se sliznicích objevují vřídky. Při chronické formě bývá tělesná teplota v hodnotách fyziologického rozmezí.

Prevence:

V oblastech výskytu tohoto onemocnění se provádí ochranné očkování. Důležité je pravidelné odborné provádění deratizace v objektech, ve kterých jsou ustájeni služební psi.

Nemoci dýchacího ústrojí

Akutní zánět nosní sliznice

Hlavním projevem akutního katarálního zánětu sliznice dutiny ústní (rýmy je výtok z dutiny nosní, její zarudnutí a otok.

Příčiny:

Na vzniku rýmy se velmi často podílí povětrnostní vlivy (nachlazení). Dál to mohou být vlny fyzikální a chemické (prach, cizí tělesa, alergeny, kouř, různé chemikálie - např. bojové otravné látky). Zánět může být i výsledkem postižení spodních částí dýchacího ústrojí.

Klinický obraz:

Na zanícené sliznici se tvoří zvýšené množství sekretu. Ten vytéká z nosních otvorů a v jejich okolí může zasychat. Tak dochází i k dráždění nosní houby a jejím zánětlivým změnám. Sekret je většinou vodnatý, sliznice překrveni celkově bývá apatie, někdy mírná teplota. Otok sliznice působí potíže při dýchání slyšitelné i ve spánku, a pes dýchá pomocí ústní dutiny, tzv. lícní dýchání. Je-li při rýmě výrazně zvýšená teplota a výtok se mění na hlenovitý až hnisavý, bývá rýma v tomto případě jedním z příznaků celkového, ve většin případů infekčního onemocnění.

Prognóza:

Je příznivá, jestliže se rýma vyskytne jako akutní, samostatné a ničím nekomplikované onemocnění.

Zánět hltanu a hrtanu

Jde o akutní nebo chronické onemocnění charakterizované kašlem, změnou hlasu a bolestivostí při tlaku v oblasti hrtanu.

Příčiny:

Nejčastější příčinou je nachlazení (pokud se uhřátý pes napije studené vody, požírání sněhu, promoknutí psa a jeho pobytu v průvanu), také např. při dlouhodobém vytí v prašném a suchém prostředí. Mohou se uplatnit i vlivy fyzikální a chemické. K postižení hrtanu dochází také při rozšíření zánětu r. okolí, např. při zánětu průdušnice.

Klinický obraz:

Kašel, změněný hlas (chrapot), bolestivost při tlaku v oblasti hrtanu, zduření. Kašel může být s výhozem. Teplota nebývá zvýšena. Při úporných dlouhodobých záchvatech kašle může pes zvracet. Při silné bolestivosti je kašel povrchní. Při výhozu hlenu s hnisem a zvýšené teplotě je podezření na celkové infekční onemocnění.

Prognóza:

Akutní zánět se většinou vyléčí do 1 až 2 týdnů, prognóza je příznivá. (chronický zánět velmi často odolává léčbě, prognóza je nejistá.

Zánět průdušek a plic

Zánět průdušek a plic je onemocnění, které se nejčastěji projevuje katarálním či hnisavým zánětem postižené tkáně.

Katarální forma se projevuje obvykle povrchovým zánětem průdušek a plicních sklípků, který provází tvorba vodnatého sekretu.

Hnisavá forma (často vzniká z formy katarální) je charakterizována postižením hlubších vrstev cest dýchacích. Je provázena i tvorbou ohraničených zánětlivých ložisek vyplněných hnisem.

Příčiny:

Katarální forma zánětu průdušek vzniká nejčastěji po silném nachlazení nebo jako pokračování zánětu nosní dutiny, hrtanu a průdušnice. Vliv mají i fyzikální a chemické faktory (prach, cizí tělesa, dráždivé plyny, chloroformová nebo éterová narkóza). Katarální zánět plic se nejčastěji vyvíjí ze zánětu průdušek, příčiny jsou většinou společné. Hnisavá forma zánětu průdušek a plic vzniká po komplikaci ve formě virové či bakteriální infekce.

Klinický obraz:

U katarální formy se vyskytuje kašel, nejprve suchý a bolestivý, později vlhký s výhozem. Při záchvatech kašle se objevuje zvracení. Současně většinou probíhají příznaky rýmy a zánětu hrtanu. Tělesná teplota je mírně zvýšená, celkový zdravotní stav nemusí být z počátku výrazněji postižen, později se objevuje apatie a nechutenství, u těžších forem dechové potíže podle rozsahu postižení. U hnisavého zánětu průdušek a plic jsou výraznější dechové potíže a teplota, hnisavý výtok z nosních otvorů zasychá v jejich okolí. Pes nepřijímá potravu a často značně hubne.

Prognóza:

Je u katarální formy a při nekomplikovaném průběhu obecně příznivá, při hnisavé formě a výraznějším postižení celkového zdravotního stavu nejistá až nepříznivá, v závislosti na stupni poškození plicní tkáně.

Zánět pohrudnice

Jako samostatné onemocnění se vyskytuje poměrně vzácně. Většinou bývá spojen se zápalem plic.

Příčiny:

Nejčastější příčinou je přestup zánětu z plicní tkáně na pohrudnici. Zánět bud' suchý (bez výpotku), nebo vlhký (s výpotkem).

Klinický obraz:

Je závislý na charakteru zánětu. Objevuje se obtížné břišní dýchání, citlivost na tlak v oblasti hrudníku, nechutenství, hubnutí. Při výrazném zmnožení v potku tlačí tento na plíce a způsobuje značné zhoršení dýchacích potíží.

Prognóza:

Zánět pohrudnice je velmi vážné onemocnění, prognóza je nejistá, při zhnisání výpotku spíše nepříznivá.

Nádory na dýchacím ústrojí

Nejčastěji se jedná o zhoubné nádory, tvořící se hlavně v plicní tkáni.

Příčiny:

Vzácně se jedná o primární novotvary, ve většině případů jde spíš o následek druhotného rozsevu rakovinných buněk z jiných tkání organizmu (metastáz).

Klinický obraz:

Z počátku nespecifické příznaky (dýchací potíže), v konečném stadiu těžký plicní nedostatečnost, kašel (i s výhozem a krví), výtoky z dutiny nosní.

Prognóza:

Je absolutně nepříznivá.

Nemoci ústrojí krevního oběhu a krvetvorných orgánů

Zánět srdečního svalu

Akutně nebo chronicky probíhající onemocnění srdečního svalu, často spojené s probíhajícími infekčními či jinými procesy v organizmu.

Příčiny:

Mezi prvotní příčiny zánětu srdečního svalu řadíme vlivy virové, bakteriální, toxické a traumatické. Druhotně se zánět může vyvinout jako důsledek přechodu zánětu z nitroblány srdeční či osrdečníku.

Klinický obraz:

Onemocnění se projevuje příznaky srdeční slabostí, tzn. bušivou, zrychlenou a nepravidelnou srdeční činností a dále změněným, velmi frekventovaným a slabým pulsem. Objevuje se též obtížné dýchání, zfialovění sliznic, někdy až poruchy vědomí. Může dojít i k náhlé smrti v důsledku ochrnutí srdce, Chronické postižení má z počátku nevýrazné příznaky, které se později zesilují.

Prognóza:

Je ve většině případů nejistá až nepříznivá.

Zánět nitroblány srdeční

Jedná se o akutně nebo chronicky probíhající zánět blanité vrstvy pokrývající vnitřek srdečních dutin a přecházející do velkých cév.

Příčiny:

Primárně je tento zánět vyvolán infekcí patogenními zárodky bakterií. K infekci dochází krevní cestou (např. sepse - otrava krve). Druhotně se objevuje jako následek různých srdečních chorob.

Klinický obraz:

Projevují se značné poruchy celkového zdravotního stavu, potíže při dýchání u teplota. Srdeční činnost je velmi zrychlená, hlasitá až bušívá, nepravidelná, s údery mimo rytmus. Puls je nepravidelný, vynechává a může být i nehmatný.

Prognóza:

Podle míry postižení je nejistá až nepříznivá.

Zbytnění a rozšíření srdce

Zbytněním srdce označujeme stav, kdy dochází k zvětšení srdce zmnožením srdeční svaloviny. Rozšířením srdce označujeme stav, kdy dochází k rozšíření srdečních dutin náhlým nebo pozvolným ochabnutím srdečního svalu. Tím dochází k zvětšení srdce, jež má za následek poruchy v cirkulaci krve z důvodu zmenšení síly srdce.

Příčiny:

Primární příčinou zbytnění srdce je dlouhodobá zvýšená srdeční práce (dlouhotrvající tělesná námaha), např. u pravidelně k práci používaných loveckých či pracovních plemen psů. Tehdy se zbytnění vytváří hlavně v levé polovině srdce. Druhotně vzniká zbytnění srdce jako kompenzace poruch cirkulace krve při anomáliích aorty, chlopňových vadách a při chronickém emfyzému plic v pravé polovině srdce a při chronickém zánětu ledvin v levé polovině srdce. Rozšíření srdce vzniká primárně nejčastěji jako důsledek zvýšeného nitrosrdečního tlaku vyvolaného nadměrnou nezvyklou námahou a vyčerpáním, druhotně jako důsledek předešlých chorob srdce.

Klinický obraz:

Zbytnění srdečního svalu není nemocí, nezpůsobuje poruchy zdravotního stavu a nevyžaduje léčbu. Klinicky je možné zjistit zesílení srdečního úderu a pulsu. Nekompenzované druhotně vzniklé zbytnění srdce může přejít do stavu rozšíření srdce. Rozšíření srdce se klinicky projevuje akutní nebo chronickou srdeční slabostí, dušností, otoky na končetinách a spodině hrudníku .l vodnatelností.

Prognóza:

Je u rozšíření srdce dle klinického nálezu nejistá až nepříznivá.

Srdeční slabost a srdeční vady

Srdeční slabostí rozumíme stav, ke kterému dochází při rozšíření srdce. Srdečními vadami rozumíme poruchy oběhu krve v srdečních dutinách v důsledku anomálií chlopní a otvorů srdečních.

Příčiny:

K chronické srdeční slabostí dochází při rozšíření srdce. Akutní srdeční slabost vzniká náhle jako důsledek horečnaté nemoci s těžkým průběhem kdy srdce nevydrží nadměrné přetěžování. Mohou se zde uplatnit i chorobo plodní činitelé a toxiny (jedy). Častou příčinou srdečních vad jsou prodělané záněty - nejčastěji nitroblány srdeční, kdy dochází k poruše činnosti chlopní. Uplatňují se i nezánětlivé vlivy - ruptury chlopní, novotvary v blízkostí chlop ní, rozšíření otvorů srdečních při rozšíření srdce, vrozené deformity a defekty:

Klinický obraz:

K příznakům srdeční slabostí patří zrychlený tlukot srdce, velmi špatně hmatný tep, dýchací potíže a namodrání sliznic. Srdeční vady se projevuji kašlem, ztíženým dýcháním, slabostí, snadnou unavitelností, závraťovitými stavy a bezvědomím. Dále vodnatelností, srdeční arytmií, modráním sliznic, otoky končetin a spodní části hrudi, poruchami pulsu, neklidem a celkovým vyčerpáním.

Prognóza:

Závisí na stupni postižení, na možnostech diagnostiky a léčby. Může být příznivá, nejistá i nepříznivá.

Záněty krevních cév

Zánět tepny

Zánět tepny u psů je velmi zřídka se vyskytující onemocnění. Nejčastěji vzniká na vnitřní straně stěny tepny a může být příčinou vzniku trombů.

Příčiny:

Dráždění vnitřní strany tepny traumatickými, parazitárními či mikrobiálními vlivy, které vede k jejímu poškození.

Klinický obraz:

Záleží na míře postižení a velikostí tepny a je závislý na míře postižení zásobování zasažené oblasti krví.

Prognóza:

Je nejistá.

Zánět žily

Poměrně často se vyskytující onemocnění s akutním nebo chronickým průběhem. Může být hnisavý či nehnisavý.

Příčiny:

Nejčastější příčinou nehnisavého zánětu žíly bývá aplikace dráždivého injekčního roztoku do žíly. Hnisavá infekce vzniká při zavlečení patogenních zárodků do místa vpichu nebo jejich přestupem z okolních zánětlivých tkání. U psů méně častou formou je zánět pupečních žil u novorozených štěňat

Klinický obraz:

V místě postižení dochází k otoku, zvýšené bolestivosti a teplotě. Průtok krve bývá zachován. Někdy dochází i ke komplikacím celkového zdravotního stavu (apatie, nechutenství, zvýšená tělesná teplota). Při komplikacích se objevují píštěle a dochází až k nekrotizaci okolní tkáně.

Prognóza:

Dle míry postižení příznivá až nejistá.

Anémie (chudokrevnost)

Anémie není vlastním onemocněním, ale pouze klinickým příznakem či komplikací jiného onemocnění. Jedná se o snížení kapacity nosičů kyslíku v krvi jako důsledek poklesu hematokritu, hemoglobinu nebo celkového počtu červených krvinek pod normální hodnoty.

Příčiny:

K chudokrevnosti dochází například při poruchách tvorby červených krvinek nebo při jejich rozpadu, při krvácení (vnitřním nebo vnějším) po poranění, při krvácení z močových nebo pohlavních cest a z trávicího traktu. Velmi častou příčinou chudokrevnosti jsou u psů otravy způsobené jedy na hubení hlodavců.

Klinický obraz:

Akutní úbytek je provázen viditelným zblednutím sliznic, potácivou chůzí, chvěním, poklesem teploty, zrychleným a málo hmatným srdečním tepem a ztíženým dýcháním. Může dojít ke kolapsu. Při chronickém vzniku chudokrevnosti mohou být z počátku příznaky jen nepatrné - unavenost, slabost, ztráta živosti a čilosti, hubnutí, bledé sliznice, zrychlený tep a dech.

Prognóza:

Závisí na konkrétní příčině vzniku anémie a možnosti jejího dalšího léčebného ovlivnění. Obecně nelze stanovit.

Leukémie

Leukémie je onemocnění krvetvorných orgánů, postihující bílou krevní řadu.

Příčiny:

Leukémie jako onemocnění krvetvorných orgánů se projevuje zmnožením určitého typu bílých krvinek. U některých forem však počet bílých krvinek nemusí být zvýšen. Mohou být virového původu.

Klinický obraz:

Zvětšení mízních uzlin v podkoží i jinde v těle, zvětšení sleziny a jater. Příznaky se liší podle postiženého orgánu.

Prognóza:

Je nejistá, spíše však nepříznivá.

Cizí těleso v tlamě             

Opakovaně jsem ošetřovala psy, kteří měli část drůbeží kosti nebo klacík zapíchnutý v tlamě do dásně, napříč mezi stoličkami. Cizí těleso jsem bez problémů odstranila, pokud byl pes ovladatelný. V některých případech byla dáseň zanícená až ke kořenu zubů. Osvědčilo se mi Ledum na bodné rány nebo Mercirius na hnisavé, páchnoucí záněty.

Při použití Silicei proti chronickému hnisání a na ochranu zubů hrozí nebezpečí, že organismus „pochopí“ napadený zub jako cizí těleso a odstraní ho = zub vypadne. Podání tohoto léku je třeba zvážit. Na ochranu skloviny je vhodná Calcarea fluorica.

Pokud cizí těleso uvízne v krku, je nutné poskytnout psovi první pomoc. Nejčastěji jde o kost, část žvýkacího ucha nebo vepřové nožky. Nažvýkaná kost nebo kůže zvlhnou a snadno přilnou na sliznici. Pokud není těleso snadno uchopitelné prsty, neztrácejte čas marným vytahováním z tlamy. Zasuňte předmět do žaludku – nebojte se vložit prsty a např. i část ruky až do jícnu. Můžete tím psovi zachránit život.

Pokud jde o stravitelné těleso, doporučuji krmit slizovými látkami – namočené lněné semínko, rozvařené vločky nebo těstoviny v nadbytku vody, až vytvoří šlem. Ideální je kysané zelí. Na celý kilogram 4 lžíce oleje, 4 lžíce lněného semínka. Chráníte tím žaludeční sliznici, obalíte těleso slizem, malé kousky obalené zelím se většinou výborně vyloučí stolicí, méně často vyzvrátí.

Rakytníkový olej chrání sliznice před poškozením a regeneruje buňky, takže je vhodný na odřený jícen a zatížený žaludek. Navíc obsahuje vitamíny, působí i proti nádorům, podporuje růst srsti, rozpouští hleny (při zánětu dýchacích nebo trávicích cest se tvoří velmi hustý hlen, který ulpívá na sliznici a dráždí ji).

Pokud jde o nestravitelné těleso, je nutné další vyšetření RTG nebo ultrazvukem. O operaci rozhodne specialista.

Například naše malá fenka Véra žrala vepřová žebra. Já jsem uklízela na verandě asi 10 m od ní. Uslyšela jsem zoufalé zavytí, jakoby volání o pomoc. Zbystřila jsem. Ozvalo se ještě jednou a já cítila hrůzu. Utíkala jsem do kuchyně a našla ji klinicky mrtvou. I přes proud slz jsem jí rychle strčila ruku snad až do žaludku, začala jsem ji masírovat a dávala umělé dýchání. Probrala se. Já jsem ještě dlouho plakala s Vérou v náručí. Celý další život přesto dostávala kosti, protože je měla velmi ráda a už nikdy se jí nic nestalo. Další příklad, Bios dostal vepřovou nožku. Majitel pro mě doběhl celý uplakaný. Bios byl již „mrtvý“, část nožky byla hmatná v jícnu, stlačila průdušnici, byl celý modrofialový, jak se dusil. V jeho případě stačilo zatlačit nožku do žaludku místo marného vytahování. Přesto dávám mým psům vepřové nožky.

Některé zkušenosti v životě jsou velmi bolestné. Člověk by neměl zanevřít na příčiny situací, protože i stále opakující se příčiny vyvolávají nekonečné množství různých následků. Těch radostných je ale mnohem více.

MVDr. Simona Müllerová

operace psa -

Jak by měl majitel připravit psa k operaci

Pokud majitel neřeší náhlý úraz svého psa nebo atak nemoci, bývá k operačnímu zákroku objednán. Pak má zpravidla dost času na to, aby psa zodpovědně připravil.

Základním požadavkem pro minimalizaci rizik je prázdný žaludek. Trávení nejenže zatěžuje oběhový systém, ale navíc mohou některá anestetika vyvolat zvracení s nebezpečím vdechnutí obsahu žaludku do plic.Minimální dobou hladovky je 12 hodin, maximální 48, ideální pak 24 hodin. Hladovkou se rozumí absolutní zákaz veškeré potravy, tedy i těch nejmenších pamlsků.

V případě zvířat volně se pohybujících např. po zahradě je třeba zajistit, aby nemohli skutečně nic pozřít. Proto je buď uzavřeme do kotce, nebo nasadíme košík. Pokud jdeme psa venčit, pak jen na vodítku.

Asi 2 až 6 hodin před zákrokem je potřeba odebrat i vodu, aby zvíře nepilo. Řídíme se doporučením veterináře, který zohlední i stáří zvířete, jeho zdravotní stav i venkovní teplotu.

Pokud se chovateli nepodařilo zajistit cokoli z těchto podmínek, je třeba na to veterináře upozornit.

K provedení preventivního zákroku by měl být pacient zdravý, k provedení léčebného zákroku pak ve stavu co nejlepším. Pokud veterinář neřeší akutní případ, operační zákrok zpravidla odloží vždy v případě podezření na nemoc. V zájmu chovatele i jeho zvířete je minimalizovat pooperační komplikace a informovat lékaře o všech změnách od posledního vyšetření i o odlišnostech v chování a projevech psa, jako je např. apatie, nechutenství, průjem, zvracení nebo říje u fen. Na základě těchto informací nebo případného dodatečného vyšetření veterinář vyhodnotí, zda je možné daný zákrok provést bez omezení ve stanoveném termínu.

V den před operací a samozřejmě i v den samotného zákroku je třeba se vyhýbat nadměrné fyzické námaze. Pokud to zdravotní stav psa dovolí, je možné s ním několikrát vyjít na krátké klidné procházky. To je důležité pro důkladné a neomezené močení a kálení. Pokud pes není schopen vyjít na procházku, je třeba mu vyprázdnění umožnit vytvořením vhodných podmínek doma. Vyprázdněná střeva a močový měchýř usnadňují veterináři provedení zákroku a snižuje se i riziko pomočení a pokálení při buzení z narkózy.

Psa má k veterináři vždy doprovázet člověk, který je psovi dobře znám. Návštěvy u lékaře bývají pro mnoho psů stresující a není třeba jejich stres dále zvyšovat závislostí na někom, kdo nemá psovu důvěru. Pokud nepřivádí psa k zákroku sám majitel, musí být ten, kdo jej zastupuje, dobře informován o aktuálním stavu zvířete, aby byl schopen zodpovědět všechny doplňující otázky vyšetřujícího lékaře.

Péče o psa po operaci

Po skončení operace je pes určitou dobu ponechán ve vyhřívaném pooperačním boxu, kde se pod pravidelnou kontrolou personálu probírá z narkózy. Většinou mu bývá v té době ještě podávána infuse a případné další léky. Pacient bývá majiteli vydán zhruba dvě až pět hodin po operaci, kdy už je v bdělém stavu, nevyžaduje odbornou péči a je vyloučena většina z možných postoperačních rizik.

Majitel je při předávání informován o průběhu operace, o vhodné pooperační péči, možných komplikacích a případně i o kontaktech na pracoviště s nonstop provozem. Přestože je péče o pacienta vždy úměrná náročnosti provedené operace, vždy platí určité všeobecné podmínky.

Nejvhodnějším způsobem transportu psa po narkóze domů je autem, v případě malých plemen v tašce. Pes musí mít krk natažený a dýchací cesty uvolněné, proto je třeba kontrolovat, aby se přes čenich zvířete nedostala například přikrývka. Velká plemena se přemisťují pomocí deky nesené za rohy dvěma lidmi, menší v náručí majitele hřbetem k majiteli, s hlavou mírně spadající přes předloktí. Pes musí být při převozu chráněn před prochladnutím teplou dekou.

Ještě několik hodin po provedeném chirurgickém zákroku s celkovou anestezií jsou tlumeny normální funkce organismu a zvířata projevují nadměrnou citlivost na vnější podněty - hluk, chlad, dotek - a provádějí nekontrolované pohyby. Po návratu domů musí být pes uložen do tepla na měkkou podložku, nejlépe na podlaze, protože z vyšších míst jako pohovka nebo křeslo může pes důsledkem špatné koordinace snadno spadnout a poranit se, případně si znovu otevřít operační ránu. Z nejbližšího okolí je třeba odstranit všechny potenciálně nebezpečné předměty a zabránit také přístupu ke schodišti. Protože se zvíře může ještě pomočit či pozvracet, je vhodné adekvátně vybavit jak podložku, tak i její nejbližší okolí. Vybrané místo by mělo být stranou největšího ruchu v domácnosti a zároveň dostatečně na očích, aby mohl být pacient pravidelně kontrolován.

Protože proces trávení znamená v bezprostředním pooperačním období určité zatížení pro organismus, je třeba se mu vyhnout. Jestliže neurčí lékař jinak, v den operace se nepodává žádná strava. I tak může pes následkem podaných anestetik nebo pro dočasnou poruchu polykacího reflexu dvakrát až třikrát zvracet a zpravidla také několik dní nejíst, přičemž za nenormální stav se považuje až odmítání jídla delší než dva dny po operaci. Pokud pes naopak o potravu projevuje aktivní zájem, může dostat několik dětských piškotů. Pacienti po zákrocích na střevech či žaludku nesmějí dostat jídlo v den operace vůbec, většinou dokonce ani vodu. Není třeba se obávat, že nezbytná hladovka psovi ublíží. V dalších dnech je třeba striktně dodržovat doporučení lékaře.

V případě ostatních zákroků má mít pes připravenou misku s malým množstvím vody nebo čaje. Tekutiny se podávají zpočátku po malých dávkách a pes musí být kontrolován, zda je vůbec schopen se napít a zda pití nevyvolává nějaké obtíže (např. zvracení). U zvířat, která dlouho hladověla nebo jsou nadměrně vyčerpaná, se může čaj osladit hroznovým cukrem (Glukopurem) nebo medem.

Jestliže se pes třese zimou - zejména pokud došlo ke ztrátě krve - je třeba psa zahřát buď přikrývkou nebo obložením termolahvemi. Stačí však i láhve od limonád z umělé hmoty, které se naplní teplou vodou. Laicky lze také kontrolovat některé vitální funkce: pravidelnost a hloubku dýchání, barvu sliznic (která má být růžová, pokud není jinak pigmentována) a měřit tělesnou teplotu (u psa je normální v rozmezí 37,5 až 39°C). Spící zvíře lze otestovat vytahováním jazyka z tlamy, aby mu nezapadl: jakmile se začne pes o jazyk přetahovat, je vše v pořádku, protože si jazyk sám podvědomě kontroluje a nehrozí zadušení.

Pes doma zpravidla vlivem doznívání narkózy a psychické i fyzické zátěže rychle usíná. Na rozdíl od narkotického spánku však reaguje na zavolání nebo na pohlazení. Pokud nejsou patrné reakce ani na nepříjemné stimuly, raději věc konzultujeme s veterinářem.

Někdy ponechá operatér v těle psa do druhého dne zavedenou intravenózní kanylu, aby byl v případě pooperačních komplikací možný rychlý přístup k žíle. Kanyly zvířeti nijak neškodí a dokonce je neohrozí ani v případě, kdy si ji pes sám odstraní. Aby si pes nestrhl obvaz nebo stehy, používá se speciální límec, který psovi znemožní přístup k ráně.

Další dny

První den po operaci následuje zpravidla pooperační kontrola. Veterinář prohlédne operační ránu a posoudí celkový stav zvířete, odstraní kanylu a informuje majitele o dalším postupu. Naopak od chovatele se očekávají informace o tom, zda pes močil a kálel (stolice se však může kvůli hladovce a zpomalené činnosti střev objevit až za několik dní), jestli došlo ke zvracení, zda má chuť k jídlu, ke hře apod.

Pokud se psův zdravotní stav nelepší nebo dokonce zhoršuje, lze i mimo dojednané termíny kontrol telefonicky konzultovat jeho stav s veterinářem. Závažnější odchylky vyžadují převoz buď na pracoviště, kde byl zákrok prováděn, nebo na nejbližší veterinární pracoviště s nepřetržitým provozem.

Jestliže pes nereagoval zvracením na menší dávky tekutin ani piškotů, postupně se přechází z dietního na běžný stravovací režim.

První dva dny po operačním zákroku je doporučováno jen krátkodobé vycházení na nezbytné vyvenčení, je třeba omezit domácí hry s ostatními zvířaty a s dětmi. Další dny je třeba mít psa na vycházkách stále pod dozorem a na vodítku, aby nedocházelo ke zvýšené námaze a prudkým pohybům a pooperační rána se dobře hojila. Někdy je po chirurgickém zákroku nutné užívání antibiotik nebo utišujících a protizánětlivých léků. Doporučení veterináře, týkající se dávkování, doby užívání, způsobu podávání apod. musejí být přísně dodržována.

Každý zákrok je nutně spojený se stresem a s více nebo méně silnou bolestí u pacienta. Veterinář má však dnes k dispozici prostředky dovolující účinně omezit tyto nepříznivé faktory. Jejich odborné použití zaručuje rychlou a bezbolestnou rekonvalescenci pacienta po provedené operaci.

Demodikóza

Demodikóza neboli trudníkovitost je parazitární kožní onemocnění, jehož příčinou u psů je trudník psí (Demodex canis). Parazit má doutníkovitý tvar, je dlouhý asi 0,2–0,4 mm a žije ve chlupových váčcích (folikulech). Při onemocnění způsobuje zánět (folikulitidu) a důsledkem je vypadávání chlupů. Trudník psí se množí přímo na hostiteli a má čtyři vývojová stadia – vajíčko, larva, nymfa, dospělec. Celý cyklus se odehrává v chlupovém folikulu.


Začátek demodikózy.

V posledních letech vyvolává tato diagnóza v majitelích a chovatelích paniku. Veterináři najdou ve stěru několik demodexů a vylíčí situaci jako nesmírně závažnou. Před dvaceti lety jsme se učili, že demodexe najdeme ve většině seškrabů a nález do dvou kusů nemáme brát v úvahu. Teprve nad deset jedinců v preparátu je situace závažná. Učili jsme se, že u štěňat do jednoho roku nemáme nijak drasticky demodikózu řešit, protože bychom mohli trvale poškodit imunitní systém. Že výskyt mírných klinických příznaků demodikózy je běžný, protože dospívající pes je vystaven imunitní zátěži. Během hormonálního dospívání dochází ke snížení imunitní odezvy na všechny faktory. Tohle ovšem majitel většinou od veterináře neuslyší. Dozví se, že štěně se nakazilo od matky při porodu a jedná se o nemoc vyřazující z chovu vlastního jedince i matku přenašečku. Pravda je trošku jiná. Štěně se opravdu nakazí od matky, která může být celoživotně klinicky zdravá. Také štěně může zůstat zdravé, pokud žije v dobrých zoohygienických podmínkách, je kvalitně živeno, zbavováno jiných vnějších parazitů – například dravčíka, odčervováno. Někteří veterináři nedoporučují pravidelné odčervování po měsíci u štěňat z důvodu chemické zátěže. Přesto aplikují od šesti týdnů polyvalentní vakcíny, které jsou také „chemické“ a navíc přetěžují imunitní systém. Také doporučují granule, které mají za sebou výrobní proces včetně stabilizace, aby vydržely nezkažené dva roky.


Naprosto typický první nález.

Měli bychom se zamyslet. Analyzovat a syntetizovat. Zátěž prostředí je velká a naše děti a psi velmi často nezvládají boj s prostředím a mají kožní problémy nebo reakce na očkování. Základ je v tom, že vyvíjející se imunitní systém nezvládne nápor antigenů (povrchové částice cizorodých činitelů) všeho druhu. Nelze ale vyřadit z chovu jedince, sourozence a matku jen proto, že některý z nich onemocní demodikózou. Je to problém imunity celé populace lidí a zvířat. Existují závažné vrozené dědičné vady srdce, ledvin, agresivita nebo bázlivost. Nemoci ohrožující život jsou důvodem pro vyřazení jedince z chovu. Dočasné selhání imunity v době dospívání považuji za důsledek civilizace. Neměli bychom zužovat chovatelskou základnu tím, že budeme vyřazovat psy, kteří mají nebo přenášejí demodikózu, pokud jsou sami zdraví nebo se během dvou měsíců uzdraví.
Je třeba citlivě očkovat, podporovat imunitu těla. Byliny a homeopatie umožňují vynikající prevenci a velmi dobrý doplněk léčby. Tam, kde je vynikající prevence, není třeba léčby.


Demodikóza nebo juvenilní folikulitida.

Pokud začnete včas podávat spot on na bázi selamectinu, snížíte výskyt demodikózy na matce nebo na štěňatech. Podat ho můžete feně březí i kojící, stejně tak štěňatům od jednoho měsíce stáří. K dalším účinných chemickým léčebným a preventivním opatřením patří střídání selamectinu s obojkem, který obsahuje účinou látku proti demodexům.


Typický nález na hlavě.

Homeopatika Thymuline 15ch a Silicea 9 nebo 15ch podáváme několik měsíců, protože stimulují imunitní systém. Začínám již u březích fen a také štěňata dostávají tato homeopatika do tlamičky od narození do deseti měsíců. Oscillococinum podávám lx týdně. Je to další podpůrné homeopatikum regulující enzymatické a imunitní reakce. Současně regeneruje játra, jeden z hlavních detoxikačních orgánů. Zinek ve formě homeopatika i jako prvek v chelátové formě je nezbytný pro enzymatické reakce a funkci kůže, kožních derivátů i imunitního systému. Zinek doporučuji dávat 3×–5× ročně vždy asi 4 až 8 týdnů. Bylinky echinacea, lichořeřišnice a divizna také stimulují imunitní systém.


Ložisko demodikózy na těle.

Před očkováním a po očkování několik dnů je vhodné dávat Siliceu nebo Oscillococcinum nebo oboje. Vakcinace je velká zátěž a můžou rozpoutat zhoršení všech kožních problémů.


Demodikóza na noze.

Vlastní léčba demodikózy se pro lékaře – homeopata odvíjí od konkrétních příznaků. Výše uvedenou prevenci však může dělat každý chovatel či majitel hladkosrstého štěněte.

text a foto:
MVDr. Simona Müllerová

Cheyletielóza, dravčíkovitost

Dravčíkovitost je v posledních letech nejčastější onemocnění kůže v mé ordinaci. Původce je roztoč dravčík Cheyletiella. Během posledních 20-ti let se z králíků adaptovala na kočky, na psy a přechodně parazituje i na člověku. Dospělec žije na kůži hostitele a nabodává kožní buňky. Saje tkáňový mok. Žije a rozmnožuje se na těle hostitele, řekněme psa. Samička přežije 14 dní i v prostředí, než uhyne. Vývojový cyklus trvá 3–5 týdnů podle teploty. Čím tepleji, tím rychleji. Samička klade vajíčka těsně nad kůži na chlup. Na rozdíl od vších hnid je hnida dravčíka menší a neulpívá tak pevně. Z vajíčka se líhne larva, ta se přemění v nymfu a nymfa v dospělce. Dospělý dravčík je mikroskopický, uvidíte ho eventuálně lupou, ale lépe v mikroskopu. Pohybuje se tak rychle, že jeho záchyt je nutný na lepící pásku, kterou rychle přitiskneme na kůži psa. Přilepíme k podložnímu sklíčku a v preparátu můžeme vidět stupeň poškození chlupů, počet dospělců, hnidy. Larvy mají 6 nohou, dospělci 8 nohou.


• Pupínky na břiše.

K nakažení dojde přímým stykem zvířat nebo velmi často tím, že samičky odpadlé z koček a myší (bezpříznakoví nosiči) např. venku do slámy, přelezou na psa, který na daném místě sedí nebo leží. Pokud pes chodí ven, kde jsou jiní psi, zejména yorci a kokři (predisponovaná plemena), kočky a myši, dochází k novému napadení.


• Pupínky (nad tužkou) na kůži.

Prvním příznakem je, že po pohlazení máte na rukou velmi jemný, šedý mastný film – povlak vaší ruky. Je jiný, než když je pes zaprášený. Při rozhrnutí srsti, zejména mezi očima, na uších nebo kolem ocasu a na stehnech, uvidíte lupy jako hladkou mouku. Smetanově bílé, velmi malé a velmi jemné. Jsou to kožní odpady po činnosti dravčíka.


• Řídká srst na stehnu.

Citliví jedinci se drbou, koušou si tlapky. V horším případě vypadává srst v malých kolečkách, nepravidelných flíčcích. Ještě výraznější projev je zarudlá kůže, padání chlupů, pupínky s červenou čepičkou nebo stroupkem, řídnutí srsti.


• Zánět v uchu následkem svědivosti při dravčíkové infekci.

Majitel může mít na břiše nebo předloktí také svědivé malinké flíčky. Protože člověk není konečný hostitel, dravčík z něj opět přechází po krátkém parazitování na psa nebo kočku. Také potkani a jiní domácí hlodavci mají alergie na dravčíka. Právě potkani by měli být nejméně 2× ošetřeni proti dravčíkovi. U nich se infekce projevuje červenými stroupky a mazotokem hnědofialové barvy.


• Mezi očima miliony dravčíků.

Komplikací cheyletielózy je zánět spojivek nebo ušní zánět. Psa vše svědí, otírá si oči, dráždí je mechanicky, má v nich prach z kůže. Stejně tak si tře uši, až si způsobí sekundární infekci.


• Následná ztráta chlupů.

Při nadměrném výskytu dravčíka je imunita psa natolik zaměstnána bojem proti němu, že už nemá sílu např. na demodexe nebo staphylokoka. Velmi často se stává, že když zbavím pacienta dravčíka, poradí si už s demodikozou nebo stafylokokem sám. Imunitní systém nesmíme přetěžovat.


• Několikamilimetrový nános lupů na boltci.

Jediná možná cesta jak zastavit množení dravčíka je pravidelné podávání přípravku spot on, ovšem těch, které jsou proti němu účinné. Nestačí tedy koupit jakýkoliv spot on olejíček. Na dravčíky je jejich účinnost 3–4 týdny, takže po prvotním ošetření je třeba dávku spot onu opakovat po 4 týdnech, později po 6–8 týdnech. Mechanismus účinku je následující: spot on se naváže přes tuky v kůži do podkoží a je krevním oběhem roznesen po celém těle. Opět se ukládá do tukové tkáně, do mazových váčků chlupu. Jak chlup roste a z váčku se uvolňuje maz, dochází k vylučování chemické látky na povrch psa. Parazit hyne kontaktem s chemickou látkou a pes současně pachem odpuzuje další parazity. Pokud přeci jen na něj parazit nasedne, uhyne během pár minut nebo hodin, takže se nestačí rozmnožit. Bohužel při pobytu venku stále dochází k novému kontaktu s vnějšími parazity, v našem případě s dravčíky.


• Pupínky a mazotok.

Psi v mé chovatelské stanici jsou ošetřeni každých 4–8 týdnů, podle ročního období, celoživotně.
Hladkosrstí psi mají více klinických projevů a dokonce i těžké alergie na dravčíka. Vyšetření na dravčíka by mělo být první, co udělá lékař pacientovi s kožními problémy.

text a foto: MVDr. Simona Müllerová

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slovníček

akutní onemocnění-nemoc, která zaútočí znenadání a rychle

alopecie-(lysivost) ztráta srsti

amaruóza-(slepota) navysvětlitelná slepota pocházející ze sítnice

anémie-(chudokrevnost) nedostatek červených krvinek

artritida-zánět kloubů

bloat-(nadýmání) rozšíření žaludku

cysta-nazanícená zduřenina, obsahující nezhnisanou tekutinu

dermatitida-zánět kůže

dermodikóza-mokvavý ekzém, charakterizovaný olizováním dané oblasti psem

dysplazie-abnormálně, slabě vyvinutá část těla, zvláště kloubů

dystrofie-dědičná degenerace

edém-(otok) tekutina komulující se v určité oblasti

entropium-vchlípení očního víčks

epilepsie-chronická choroba nervového systému, projevující se záchvaty

glaukom-(zelený zákal očí) zvyšující se oční tlak ovlivňuje vidění

hemateneze-zvracení krve

hematon-krevní podlitina

hematurie-krev v moči

hemofilie-dědičná krvácivost, krvácení v nedostatku faktoru srážlivosti.

hemoragie-krvácení

hyperglykimie-zvýšená hladina cukru v krvi

hypersensitiva-alergie

katarakta-(zákal) zakalení oční čočky

merle-zesvětlená barva srsti

monorchid-zvířecí samec s pouze jedním sestouplým varletem

neuritida-zánět nervů

osteochondritida-zánět kostí a chrupavek

pankreatitida-zánět slinivky

paspárek-nefunkční pátý prst na vnitřní straně nohy psa

pneumonie-zápal plic

popilom-nezhoubný nádor epitelu

psinka-nakažlivé virové onemocnění psů, které může být mnohdy smrtelné

rozšíření žaludku-roztažený a zkroucený žaludek je důsledkem toho, že pes polyká vzduch

rozštěp patra-nesprávný vývoj tvrdého patra v tlamě.

skleněné oko-ztráta barvy duhovky

srdeční arytmie-nepravidelné srdeční stahy

svrbivka-neustálé svrbění

uremie-v krvi se v důsledku onemocnění ledvin hromadí odpadní produkty

uveitida-zánět duhovky

zoonóza-zvířecí choroba přenosná na člověka

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Luxace čéšky


Luxace patelly znamená „vykloubení“ nebo přesunutí čéšky (lidově jablka) z fyziologické polohy na vnitřní nebo vnější stranu kolenního kloubu. Ve fyziologické poloze je čéška udržována vazivovým aparátem, který umožňuje pouze její mírný posun v rámci fyziologického pohybu. K posunu čéšky může dojít buď proto, že je vazivový aparát volný geneticky nebo v důsledku nedostatečné kloubní výživy nebo přetěžováním – běhání, skákání, chybná manipulace se zvířetem v době dospívání.

K této problematice jsem se dnes vrátila, protože opakovaně vidím, jak majitelé, ale dokonce i chovatelé, berou do ruky svoje štěňata. Jeden velký chovatel mi při konzultaci řekl, že nechce nechat štěně bez pohybu (po akutní luxaci čéšky), protože přiměřený pohyb posiluje celý pohybový aparát. Měl pravdu v tom, že přirozená, tedy přiměřená pohybová aktivita s postupně se zvyšujícími se nároky na pohyb a zátěž je v době dospívání velmi důležitá. Ovšem týž chovatel drží v náručí štěně tak, že už jsem na něj i křičela, že mu zničí vazy! Nuže od začátku.

Na celý pohybový aparát u mláďat musíme být velmi opatrní, teriérský typ psa snese mnohem více než buldočí. Přesto je nutné korigovat zatížení pohybové soustavy u všech mláďat včetně lidských. Zamezit skákání z pohovky, nemít v prostoru, kde se venčí různé překážky nebo schody. Neumožnit vylézt na vyvýšeniny, ze kterých odvážní jedinci skáčou. Musím přiznat, že na mém „staveništi“ na dvorku si staffík zlomil nohu, 4 měsíční fenka bez zaváhání skočila z dvoumetrové hromady dřeva. Naučila to i moje bulíky, což mě vedlo k tomu, že jsem okamžitě vyklidila celý dvůr. Do té doby mé psy nenapadlo, aby šplhali po dřevě. Stejně nebezpečné jsou i klády v lese. Vyvíjející se tkáně neudrží zátěž nebo prudký náraz, kosti se zlomí, vazy se uvolní, natrhnou atd. Při opakovaném přetěžování (rostoucí kluci hrající fotbal, malé holčičky závodně tancující… atd.) dochází k protahování vazů, uvolňování. Vznikají mikroskopická poškození chrupavky nebo vazů. Tato poškození se nehojí per primam, tedy bez následků, pokud k tomu nemají dostatek klidu, času a odpovídající výživu. Může dojít k zesílení vaziva, takže úpon není pružný, je pouze pevný, což má za následky nejen špatný energetický tok, ale také větší náchylnost k poranění. Rozvolněné vazy neudrží kloub ve fyziologické poloze a dochází k subluxacím. Stav méně závažný, než vykloubení, nicméně může jedince celoživotně omezit. Vzpomeňte si na své bolesti pohybového aparátu. Kolik lidí má nějaké kloubní problémy. Většina z nich v době dospívání nedoléčila „banální“ zranění nebo se pravidelně přetěžovala.

Byla bych ráda, kdybyste si vyzkoušeli následující věc. Nechť vás někdo silný zvedne nečekaně do náruče tak, že vás uchopí pouze v podpaží. Ucítíte tíhu těla a napětí. Pak ať vás nečekaně zvedne uchopením za žebra. Nikdo z vás nebude spokojený a uvolněný. Naopak, když vás vezme do náruče s podložením hýždí a zad, tedy oporu ve dvou místech, přetížení je minimální. Všimněte si, že dítě taky držíte pod prdelkou a nenecháte ho viset za jeden bod. Ačkoliv vidím rodiče, kteří vytáhnou malé dítě za jednu ruku nahoru do náruče. Můžete si představit tu zátěž na jednu paži? A totéž dělá mnoho lidí se psy. Buď je to nenapadne nebo se nechtějí ušpinit… Vytahují štěňata za přední nohy nebo v podpaží, takže jednak přetěžují vazivový aparát hrudní končetiny, jednak způsobí velké napětí v celém těle. Je to vidět na první pohled, štěně je ztuhlé, má napjatou břišní stěnu a pánevní končetiny, vyvalené oči. Kdyby byl vazivový a kloubní aparát schopný unést váhu těla v jednom kloubu, asi bychom vypadali jinak. Pokud tak manipulujete se štěnětem příliš často, poškozujete jeho opěrnou soustavu. Pak stačí poslední kapka - skok, schod, chybný krok a dojde k vykloubení nebo k natržení vazu.
Velkou opatrnost je třeba věnovat hrám štěňat různých váhových kategorií nebo hrám dospělého psa se štěnětem. Vzájemné naskakování, prudké nárazy a tahání za nohy, mohou způsobit trvalé poškození.

Obrovský význam má kloubní výživa. Za mých 16 let intenzivního chovatelství a veterinární práce to vím. To znamená kolagen, elastin (kolagenní hydrolyzát), chondroitin, glukosamin. Tyto stavební látky pomáhají správnému vývoji, pevnosti a pružnosti celého pohybového aparátu. Já dávám štěňatům od 6 týdnů Artrocan forte tablety, postačí nižší dávkování, než je v návodu. Jako zdroj chondroitinu se mi osvědčil Fitmin pro klouby. Přípravky střídám. U predisponovaných jedinců denně oba, u nemocných také. Zastáncům alternativních metod můžu doporučit homeopatika, zejména C. Fluoricu a Siliceu, ale je lépe se osobně domluvit a určit dávkování, eventuálně ještě jiná homeopatika např. jedli v bylinkové tinktuře. U starších psů dávám i bylinky, borovici, ořešák. Kloubní výživu omezím až po 10 měsících stáří a do 6 let dělám 1–2× ročně regenerační kůru. Od 6 let u predisponovaných plemen několikrát za rok. U ostatních např. až od 8 let.

Buďte prosím ohleduplní ke svým zvířatům i dětem. Neviňte lékaře, že nejsou schopni několika zákroky „opravit“ vaše tělo (a tělo vašeho psa), když vy sami systematicky řadu let své tělo poškozujete. Cvičte sami i se svým psem, pohybujte se, ať vaše vazy a svaly sílí a kompenzují vývojové nedostatečnosti. Neviňte chovatele, že vám prodal nemocné štěně, když vy sami jste ho nosili jako hadr, zavřeli ho do kotce nebo s ním nechodili na pravidelné procházky. Je velmi snadné svalit vinu na někoho jiného, zatímco podívat se sám na sebe, zamyslet se nad svým přístupem, to je to nejtěžší a proto to málokdo z nás umí. Vyberte si štěně, které je silné, aktivní, klinicky zdravé, nešetřete penězi ani časem. Kupte mu kloubní výživu, berte ho správně do ruky, choďte 3× denně na procházku, počkejte s běháním a jízdou u kola, začněte až po jednom roce stáří. Pracujte na svém psovi systematicky první rok a dalších 12 let a více se spokojeně dívejte, co jste udělali a udržujte to.

Znám amstafa s dysplazií 4 4, který je tak svalnatý, že nemá klinické problémy a účastní se závodů ve výkonu. Znám bulíky, kteří měli sklon k luxaci čéšky jako štěňata a dnes, zralí psi, nemají žádné pohybové problémy. Dokonce jen odborník pozná, že stavba kolenního kloubu není fyziologická.

MVDr. Simona. Műllerová

Dysplazie kyčelního kloubu - DKK


Definice DKK a anatomie

DKK je dědičně podmíněný chybný vývoj kyčelních kloubů. Jedná se tedy o vývojové, nikoli vrozené, onemocnění s polygenní dědičností. Na jeho vzniku se podílí kromě dědičnosti, která je daná genetickou informací, i faktory vnějšího prostředí. Pro vznik onemocnění je typická laxita kyčelních kloubů.

Kyčelní kloub tvoří hlavice stehenní kosti a jamka – tzv. acetabulum. Hlavice je v jamce držena díky vazu – lig. teres, kterým jsou obě struktury spojeny a také díky kloubnímu pouzdru. Utváření kloubu se může u jednotlivých plemen morfologicky lišit, např. hloubka acetabula – velmi hluboké u bernardýna, bernského salašnického psa, ploché u boxera, labradora.., oválný tvar jamky u basetů, jezevčíků, španělů a pekinézů.


Funkce kyčelního kloubu

Kyčelní kloub má v rámci pohybového aparátu 2 základní funkce - jako nosič těla (nosná funkce) a jako struktura umožňující pohyb (pohybová funkce). Podíl hrudních a pánevních končetin na těchto funkcích je rozdílný. Hrudní končetiny jsou méně zaúhlené (úhel mezi kostmi je blízký 180 stupňům), protože plní hlavně nosnou funkci a podle typu plemene nesou 60 – 80% hmotnosti těla. Naproti tomu končetiny pánevní jsou více zaúhlené, mají především funkci pohybovou a nesou 20 – 40% hmotnosti. Při pohybu vpřed je většina síly přenášena přes kyčelní klouby, obratle a pánev do těžiště v přední části těla. Síly, které na kyčelní kloub působí při skoku nebo rychlém startu jsou nepoměrně vyšší než při stání a mohou dosahovat až šestinásobku hmotnosti zvířete.

Výskyt DKK

Nejčastěji postiženými plemeny jsou: bernardýn, bulmastif, novofundlandský pes, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, rotvajler, mastif, čau-čau, velký knírač, německý ovčák, gordon setr.. Nejméně postižená plemena jsou chrti, kolie, belgický ovčák, sibiřský huski, dalmatin, špic, flat-coated retrívr …

Výskyt ovlivňuje tělesná výška, váha a rychlost růstu. Bylo prokázáno, že riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50krát a u velkých plemen 20krát vyšší než u malých a středních plemen. Na druhou stranu, i pokud se dysplazie vyskytne u jedince malého plemene, nemusí být klinické příznaky nemoci tak výrazné a proto k diagnostice často ani nedochází. Dysplazie kyčelního kloubu je na pohlaví nezávislé onemocnění a v 89% případů postihuje oba kyčelní klouby.

Příčiny vzniku DKK

Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Bylo zjištěno, že při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je podle různých výzkumů v průměru 26% (16 – 43 %) pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 % (25 – 62%), u dvou pozitivních rodičů pak je 77% (46 – 93%) pravděpodobnost postiženého potomka. Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů roste statisticky četnost a stupeň postižení i u potomků, bez ohledu na to, nese-li vadné geny otec nebo matka.

Faktory přispívající ke vniku DKK u štěňat

  • Chybné utváření acetabula - aplazie, hypoplazie a porucha ve vývoji lig. teres
  • Zpožděná osifikace kyčelní hlavice – možnou příčinou je nedostatečné krevní zásobení jako následek časné synoviitidy
  • Nedostatečné osvalení pánevní oblasti a končetin. Index osvalení pánve udává její procentuální podíl z celkové váhy. Bylo zjištěno, že s rostoucím indexem se snižuje i výskyt DKK, přičemž trénink nehraje roli. Podle některých autorů se jedná o biomechanický problém, při kterém pokud není vývoj kostry doprovázen adekvátním vývojem svalové hmoty, dojde k narušení rovnováhy a svalstvo nedrží hlavici dostatečně v jamce. Častěji jsou proto postižena velká a obří plemena, protože lehká plemena mají vůči kostře relativně velký objem svalů. Existují i výhrady vůči této teorii díky výskytu dysplazie u dobře osvalených plemen jako je baset, corgi, rotvajler.
  • Chybný vývoj m. pectineus. Příčinou může být např. myopatie mezi 4. a 121. dnem života, vedoucí ke zkrácení svalu a tím změně směru hlavice, která míří víc k okraji acetabula. U osmi týdenních štěňat, u kterých byla přetnuta úponová šlacha tohoto svalu se v šesti měsících prokázal na operované straně nižší stupeň dysplazie než na neoperované. Myotomie však vzniku DKK nezabrání.
  • Jedinci stejného plemene s vyšším stupněm DKK vykazují užší pánevní dutinu než jedinci zdraví nebo s nižším stupněm dysplazie. Vnitřní sklon pánevních stěn vede také k rotaci acetabula náklonu stropu pánevní jamky, která tak poskytuje hlavici nižší oporu.
  • Sakralizace posledního 7. bederního obratle a jeho spojení s kostí křížovou (přechodový obratel)
  • Spáditá záď a více zaúhlené končetiny (problém hlavně v chovu německých ovčáků). Kloubní jamka je nerovnoměrně zatížená, zvyšuje se zátěž na její okraj.
  • Vliv hormonů. Estrogeny mohou mít vliv na ochablost vazů, vytvoření menší hlavice stehenní kosti a plošší jamky. K jejich vlivu může dojít při poruchách metabolismu estrogenů v těle plodu během březosti, při nadprodukci estrogenů placentou. Na rozvoj DKK může mít vliv i vysoká produkce růstového hormonu.
  • Rychlost růstu. Je daná především dotací energie. Vyšší hmotnost štěňat vede k vyšší tendenci k rozvoji DKK. Regulovaný růst je důležitý zejména pro optimální vývoj kostry, přičemž kritické období je do 4,5 měsíce věku. Kostra nedrží krok s vývojem šlach a svalů, dochází k abnormálnímu vývoji kostí a kloubů, které jsou nadměrně zatíženy hmotností těla . To vede k rozvoji inkongruence kloubních ploch mezi hlavicí a acetabulem u obzvlášť těžkých štěňat. Doporučuje se proto restriktivní krmení , ve kterém je však dostatek živin a potřebných minerálních látek.
  • Dalším faktorem ovlivňujícím výskyt DKK je nadbytek energie v krmivu, nedostatek bílkovin, nadbytek vápníku. Poměr vápníku a fosforu by měl být udržen v poměru 1,3 - 2:1. Vliv má rovněž vitamín C, který je důležitý pro syntézu kolagenu a tím i tvorbu kostní tkáně. Chovatel by se měl vyvarovat dotací vitamínu D, u nějž hrozí předávkování.
  • Nadměrný pohyb štěňat. Až do věku 6 měsíců by měly být omezeny aktivity jako je běh u kola a velmi intenzivní trénink. Prospěšné je zajistit pohyb spíše na měkkém a vyvarovat se kluzkým povrchům.


Vývoj DKK a artrózy

Štěňata se rodí se zdravými kyčelními klouby. To, jestli dysplazie vznikne, závisí na genetické výbavě každého jedince a faktorech vnějšího prostředí. Příčinou rozvoje DKK je nestabilita kloubu, která je daná dvěma základními příčinami, špatným vývojem stříšky jamky (příliš mělká) a laxitou vazu. Další faktory napomáhající nestabilitě kloubu jsou i nedostatečný svalový tonus a pevnost kloubního pouzdra. Dysplazie se vyvine tak, že mechanická zátěž tělesné hmotnosti vede ke zvýšení sil, které působí na dislokaci hlavice a tím se zvýší i síla působící na vnější okraj jamky. Díky tomu se pak opožďuje v růstu a je plošší. Dochází k poruše růstu chrupavky na dorzálním okraji acetabula, v mediální části chrupavka narůstá dál. Pokud leží hlavice více než polovinou svého průměru mimo jamku, mluvíme o subluxaci hlavice. Nejkritičtější období je první a druhý měsíc života, kdy kostní tkáň ještě zcela nenahradila chrupavčitý model kloubu a každodenní zátěž ovlivní, na kterých místech se poddajná chrupavčitá tkáň přestaví v tvrdou kostní tkáň.

Artróza je spojena s vyššími stupni dysplazie a označuje degenerativní změny na kloubu. Primární artróza je u starších zvířat bez zjevné příčiny. Zde se jedná o artrózu sekundární, která je následkem dysplazie a může se vyskytnout i u jednoletých zvířat. Při nerovnoměrném zatížení chrupavčitých kontaktních ploch kloubu - plocha, na kterou síla působí je díky patologickým poměrům zmenšená a tím se zvyšuje i tlak působící na tuto plochu, což vede k přetížení chrupavky. Chrupavka se opotřebovává až na subchondrální kost (změna není rentgenologicky viditelná), dochází k přestavbě a novotvorbě kosti - zesílení, které na rtg snímku vidíme jako tzv. subchondrální sklerózu. Na nezatížených okrajích kloubu vznikají kostěné osteofyty jako tendence ke zvýšení kontaktní plochy. Tvoří se nejčastěji na kraniolaterálním okraji acetabula, hlavici a přechodu krčku a hlavice. Časem může dojít i k tvorbě velkých kostních tělísek o velikosti 3 – 10 mm.

Mění se i kloubní pouzdro. U zdravého kloubu je tenké jako pergamenový papír, u nemocného jedince může mít sílu až 10 mm. Zesiluje se a opotřebovává i kloubní vaz. Dochází k zánětu kloubního pouzdra. Reaktivní synoviitida vede ke zmnožení kloubní tekutiny a ke změně jejího složení, což dál vede k poškození chrupavky.


Diagnóza a klinické projevy dysplazie

Jen okolo 25% psů trpících dysplazií vykazuje klinické příznaky. Projevy závisí jak na stupni dysplazie (lehký, střední, těžký), tak na zátěži, které je pes během života vystaven. Ta ovlivňuje i věk, kdy se potíže spojené s tímto onemocněním projeví. Je potřeba zmínit, že ne vždy korelují klinické příznaky s rentgenologickým nálezem.

Nejčastější příznaky jsou: obtížné vstávání, potíže „než se rozejde“- to znamená strnulá, neohebná chůze první kroky po klidu, vrávorání zadních nohou, subluxace kyčle při každém kroku (pohmatem), obroušené drápy zadních končetin, potíže při chůzi do schodů, uklouznutí při běhání do zatáčky, současné odrážení se oběma pánevními končetinami, opožděné reakce na povel sedni a lehni, při pohybu je hlava nesena níž a zároveň může být vyklenutý hřbet - přesun těžiště a vyšší zátěž na předních končetinách, změna potíží při změně počasí – neprospívá hlavně zima a vlhko, může se objevit i zvýšená agresivita v důsledku bolesti, asymetrie při sezení - bolavá končetina není pod tělem, ale vytočená do strany, atrofie svaloviny pánevních končetin, bolestivost a krepitace při pasivní flexi, extenzi, rotaci.

Akutní fáze dysplazie

Nejčastěji se objevuje ve věku 5 – 8 měsíců. U štěňat pozorujeme houpavou chůzi, většinou bez příznaků bolesti nebo náhlé potíže při vstávání apod. Bolest může souviset s mikrofrakturami v dorzální části kyčelní jamky (rentgenologicky nezjistitelné) díky tlaku subluxované hlavice na její nedostatečně zkostnatělý okraj. S vyhojením těchto mikrofraktur bolest kolem 8 – 11 měsíce odezní. Další příčiny bolesti souvisí s natahováním dobře inervovaného kloubního pouzdra nestabilního kloubu, přičemž tím dochází i k jeho zesílení. V neposlední řadě bolest vyvolávají i kontraktury okolních svalů, jako snaha o stabilizaci kloubu. U většiny psů dochází ve 12 –14 měsících bez ohledu na stupeň dysplazie ke stabilizaci poměrů a přechodnému vymizení bolesti.

Chronická fáze dysplazie

Postihuje většinou psy od 1-1,5 roku věku a je podmíněna sekundárně – artrózou. Rozlišujeme dva typy bolesti – bolest rozjezdovou a zátěžovou. Projevuje se neochotou k pohybu a kulháním, spíš než naříkáním. Může při vzrušení – hra, aport, hon - přechodně vymizet. Artróza je nejdříve bezpříznaková – latentní, protože dochází k poškození chrupavky, která nemá receptory bolesti, toto poškození však dříve či později vede k synoviitidě a zánětu kloubního pouzdra, které už receptory bolesti obsahuje, dochází i k podráždění periostu marginálními osteofyty a svalovým spazmům. Bolest vede k omezení rozsahu pohybu kloubu - ze 110 až na 45 stupňů, k atrofii svalů a hypertrofii svaloviny předních končetin. Projevy závisí na povaze psa, stupni postižení, věku, váze, osvalení, počasí apod.

Diagnostika DKK

Manuální diagnostika DKK

Prokazujeme nestabilitu kyčelního kloubu pomocí Ortolaniho testu po vyblokování svalového tonu pomocí narkózy. Nejlépe je vybavitelný u mladých jedinců do 4 - 8 měsíců. Později mohou sekundární změny fixovat hlavici v jamce. Pacient je v boční poloze, kyčel a koleno v úhlu 90 stupňů. Princip spočívá ve snaze vytlačit hlavici kyčelního kloubu na okraj jamky (nestabilita), přičemž po abdukci opět zapadne, často s dobře slyšitelným kliknutím.

Rentgenologická diagnostika DKK

Rentgenologická diagnostika přesného stupně dysplazie není ve věku od 4. – 11. měsíce možná, protože zhruba u 20% testovaných jedinců se výsledek může ať už k horšímu nebo k lepšímu ještě změnit. Platí ale, že u zvířat, u nichž není v tomto období zjištěna dysplazie, může dojít od 12. měsíce ke změně většinou maximálně o jeden stupeň, to znamená, že většinou nezjistíme horší stav, než je lehká forma DKK. Lehká forma dysplazie se může s věkem buď upravit na negativní - zdravý jedinec, zůstat na lehkém stupni, nebo se zhoršit na střední stupeň dysplazie. U jedinců, u nichž byl v raném věku zjištěn střední nebo těžký stupeň většinou výsledek zůstává.

Posouzení RTG DKK

Minimální věk pro posouzení snímků na vyhodnocení dysplazie kyčelních kloubů je 12, 18 nebo 24 měsíců podle plemene a požadavků chovatelských klubů. Vyšší věk je požadován zejména u obřích plemen.

Pro zhotovení oficiálního snímku je nutná sedace psa k vyblokování svalového tonu a pro umožnění optimální polohy. Snímek se zhotovuje na zádech, s nataženými a mírně vtočenými pánevními končetinami, kyčelní klouby, kolena i hlezenní klouby uvedeme do extenze. Končetiny musí probíhat paralelně, tak, aby čéšky byly na snímku uprostřed stehenní kosti. Pánev nesmí být rotovaná.

Na snímku se hodnotí tvar hlavice, hloubka zanoření hlavice, symetrie kloubní štěrbiny, Norberg – Olssonův úhel, degenerativní změny.

Podle FCI se hodnotí DKK takto:

STUPEŇ DKK

POPIS

A

negativní, bez příznaků dysplazie

Kongruentní hlavice a acetabulum, Norberg – Olssonův úhel je 105 stupňů a více. Kraniolaterální okraj acetabula je ostře ohraničený a mírně zaoblený, kloubní štěrbina je úzká a pravidelná, střed hlavice leží mediálně od dorzálního okraje acetabula

B

hraniční dysplazie, přechodný stupeň

Mírná inkongruence, střed hlavice leží mediálně od DOA, N-O úhel je 105 a více. Nebo jsou hlavice femuru a acetabulum kongruentní a úhel je nižší než 105.

C

mírná dysplazie

Kloubní plochy jsou inkongruentní, N-O úhel je větší než 100. Kraniolaterální okraj je mírně oploštělý, střed hlavice je na úrovni DOA. Mírná artróza.

D

střední dysplazie

Výrazná inkongruence se subluxací, střed hlavice leží laterálně od DOA. N-O úhel je více než 90 stupňů. Kraniolaterální okraj acetabula je oploštělý a/nebo jsou zřetelné příznaky artrózy.

E

těžká dysplazie

Výrazné změny v kyčelním kloubu jako subluxace nebo luxace, N-O úhel je méně než 90 stupňů.Výrazné oploštění kraniolaterálního okraje acetabula , deformace hlavice, další příznaky artrózy.



Existují různá hodnotící schémata, mezi nejnovější patří to, kdy je hodnoceno sedm parametrů , každý počtem bodů od 0 do 4 . Po vyhodnocení se jednotlivé body sečtou a stupni A odpovídají 0 – 2 body - zdravý kloub, stupni B 3 - 7 bodů - přechodná forma, 8 – 14 bodů nízký stupeň dysplazie C, 15 – 21 bodů střední stupeň D, 22 – 28 bodů vysoký stupeň dysplazie E. Parametr 1.1,1.2,1.3 popisují acetabulum, 2.1,2.2 hlavici a krček femuru, 3 a 4 vzájemné postavení hlavice a acetabula - kongruitu kloubní štěrbiny a Norberg – Olssonův úhel.


Léčba DKK

Konzervativní řešení

Všeobecná opatření - restrikce krmení a tím snížení váhy a zátěže kloubu, u krátkosrstých psů by měla být žebra viditelná, u ostatních plemen alespoň hmatatelná. Vyvarovat se nadměrnému pohybu - špatná je hlavně dlouhá zátěž a krátká intenzivní zátěž - skoky, starty. Je dobrý pravidelný pohyb nejlépe kontrolovaný (na vodítku), který vede k trénování svalů a brání ztuhlosti kloubů. Při pohybu by neměly být překročeny hranice bolesti (objeví se kulhání) a únavy. Doporučitelný je naopak pohyb, který šetří klouby, to znamená pohyb na měkkých površích a plavání. Hry s ostatními psy, hony a podobně vedou k potlačení bolesti a přetěžování. Místo k ležení by mělo být měkké a suché. V rámci fyzioterapie je možno použít elektrickou dečku k prohřívání kloubů, zvýší se tak prokrvení tkáně, což vede k úlevě od bolesti a uvolnění spazmů.

Medikamentózní terapie zahrnuje použití nesteroidních antiflogistik a analgetik, které zvyšují kvalitu života, jejich nebezpečí spočívá v omezení pocitů bolesti a tím přetěžování. Dále se používají chondroprotektiva podporující regeneraci chrupavky. Účinnou látkou je u většiny glukosamin sulfát, který podporuje tvorbu glykosaminoglykanů - základních součástí chrupavky, které vážou vodu a zvyšují její elasticitu. Anabolika zajišťují funkční zlepšení vlivem zvýšeného osvalení a tím zvyšující se stability kloubu. Nesmí se však používat u psů před ukončením růstu, protože mají vliv na uzavření růstových zón.

Luxace čéšky


Luxace patelly znamená „vykloubení“ nebo přesunutí čéšky (lidově jablka) z fyziologické polohy na vnitřní nebo vnější stranu kolenního kloubu. Ve fyziologické poloze je čéška udržována vazivovým aparátem, který umožňuje pouze její mírný posun v rámci fyziologického pohybu. K posunu čéšky může dojít buď proto, že je vazivový aparát volný geneticky nebo v důsledku nedostatečné kloubní výživy nebo přetěžováním – běhání, skákání, chybná manipulace se zvířetem v době dospívání.

K této problematice jsem se dnes vrátila, protože opakovaně vidím, jak majitelé, ale dokonce i chovatelé, berou do ruky svoje štěňata. Jeden velký chovatel mi při konzultaci řekl, že nechce nechat štěně bez pohybu (po akutní luxaci čéšky), protože přiměřený pohyb posiluje celý pohybový aparát. Měl pravdu v tom, že přirozená, tedy přiměřená pohybová aktivita s postupně se zvyšujícími se nároky na pohyb a zátěž je v době dospívání velmi důležitá. Ovšem týž chovatel drží v náručí štěně tak, že už jsem na něj i křičela, že mu zničí vazy! Nuže od začátku.

Na celý pohybový aparát u mláďat musíme být velmi opatrní, teriérský typ psa snese mnohem více než buldočí. Přesto je nutné korigovat zatížení pohybové soustavy u všech mláďat včetně lidských. Zamezit skákání z pohovky, nemít v prostoru, kde se venčí různé překážky nebo schody. Neumožnit vylézt na vyvýšeniny, ze kterých odvážní jedinci skáčou. Musím přiznat, že na mém „staveništi“ na dvorku si staffík zlomil nohu, 4 měsíční fenka bez zaváhání skočila z dvoumetrové hromady dřeva. Naučila to i moje bulíky, což mě vedlo k tomu, že jsem okamžitě vyklidila celý dvůr. Do té doby mé psy nenapadlo, aby šplhali po dřevě. Stejně nebezpečné jsou i klády v lese. Vyvíjející se tkáně neudrží zátěž nebo prudký náraz, kosti se zlomí, vazy se uvolní, natrhnou atd. Při opakovaném přetěžování (rostoucí kluci hrající fotbal, malé holčičky závodně tancující… atd.) dochází k protahování vazů, uvolňování. Vznikají mikroskopická poškození chrupavky nebo vazů. Tato poškození se nehojí per primam, tedy bez následků, pokud k tomu nemají dostatek klidu, času a odpovídající výživu. Může dojít k zesílení vaziva, takže úpon není pružný, je pouze pevný, což má za následky nejen špatný energetický tok, ale také větší náchylnost k poranění. Rozvolněné vazy neudrží kloub ve fyziologické poloze a dochází k subluxacím. Stav méně závažný, než vykloubení, nicméně může jedince celoživotně omezit. Vzpomeňte si na své bolesti pohybového aparátu. Kolik lidí má nějaké kloubní problémy. Většina z nich v době dospívání nedoléčila „banální“ zranění nebo se pravidelně přetěžovala.

Byla bych ráda, kdybyste si vyzkoušeli následující věc. Nechť vás někdo silný zvedne nečekaně do náruče tak, že vás uchopí pouze v podpaží. Ucítíte tíhu těla a napětí. Pak ať vás nečekaně zvedne uchopením za žebra. Nikdo z vás nebude spokojený a uvolněný. Naopak, když vás vezme do náruče s podložením hýždí a zad, tedy oporu ve dvou místech, přetížení je minimální. Všimněte si, že dítě taky držíte pod prdelkou a nenecháte ho viset za jeden bod. Ačkoliv vidím rodiče, kteří vytáhnou malé dítě za jednu ruku nahoru do náruče. Můžete si představit tu zátěž na jednu paži? A totéž dělá mnoho lidí se psy. Buď je to nenapadne nebo se nechtějí ušpinit… Vytahují štěňata za přední nohy nebo v podpaží, takže jednak přetěžují vazivový aparát hrudní končetiny, jednak způsobí velké napětí v celém těle. Je to vidět na první pohled, štěně je ztuhlé, má napjatou břišní stěnu a pánevní končetiny, vyvalené oči. Kdyby byl vazivový a kloubní aparát schopný unést váhu těla v jednom kloubu, asi bychom vypadali jinak. Pokud tak manipulujete se štěnětem příliš často, poškozujete jeho opěrnou soustavu. Pak stačí poslední kapka - skok, schod, chybný krok a dojde k vykloubení nebo k natržení vazu.
Velkou opatrnost je třeba věnovat hrám štěňat různých váhových kategorií nebo hrám dospělého psa se štěnětem. Vzájemné naskakování, prudké nárazy a tahání za nohy, mohou způsobit trvalé poškození.

Obrovský význam má kloubní výživa. Za mých 16 let intenzivního chovatelství a veterinární práce to vím. To znamená kolagen, elastin (kolagenní hydrolyzát), chondroitin, glukosamin. Tyto stavební látky pomáhají správnému vývoji, pevnosti a pružnosti celého pohybového aparátu. Já dávám štěňatům od 6 týdnů Artrocan forte tablety, postačí nižší dávkování, než je v návodu. Jako zdroj chondroitinu se mi osvědčil Fitmin pro klouby. Přípravky střídám. U predisponovaných jedinců denně oba, u nemocných také. Zastáncům alternativních metod můžu doporučit homeopatika, zejména C. Fluoricu a Siliceu, ale je lépe se osobně domluvit a určit dávkování, eventuálně ještě jiná homeopatika např. jedli v bylinkové tinktuře. U starších psů dávám i bylinky, borovici, ořešák. Kloubní výživu omezím až po 10 měsících stáří a do 6 let dělám 1–2× ročně regenerační kůru. Od 6 let u predisponovaných plemen několikrát za rok. U ostatních např. až od 8 let.

Buďte prosím ohleduplní ke svým zvířatům i dětem. Neviňte lékaře, že nejsou schopni několika zákroky „opravit“ vaše tělo (a tělo vašeho psa), když vy sami systematicky řadu let své tělo poškozujete. Cvičte sami i se svým psem, pohybujte se, ať vaše vazy a svaly sílí a kompenzují vývojové nedostatečnosti. Neviňte chovatele, že vám prodal nemocné štěně, když vy sami jste ho nosili jako hadr, zavřeli ho do kotce nebo s ním nechodili na pravidelné procházky. Je velmi snadné svalit vinu na někoho jiného, zatímco podívat se sám na sebe, zamyslet se nad svým přístupem, to je to nejtěžší a proto to málokdo z nás umí. Vyberte si štěně, které je silné, aktivní, klinicky zdravé, nešetřete penězi ani časem. Kupte mu kloubní výživu, berte ho správně do ruky, choďte 3× denně na procházku, počkejte s běháním a jízdou u kola, začněte až po jednom roce stáří. Pracujte na svém psovi systematicky první rok a dalších 12 let a více se spokojeně dívejte, co jste udělali a udržujte to.

Znám amstafa s dysplazií 4 4, který je tak svalnatý, že nemá klinické problémy a účastní se závodů ve výkonu. Znám bulíky, kteří měli sklon k luxaci čéšky jako štěňata a dnes, zralí psi, nemají žádné pohybové problémy. Dokonce jen odborník pozná, že stavba kolenního kloubu není fyziologická.

MVDr. Simona. Műllerová