Čím víc poznávám lidi kolem sebe, tím víc si vážím svého psa!
Štěně je ještě hodně malý a nesečtělý pes. Už jeho pohled však říká slovy klasika: "Člověče, já nemám nic, než tebe. Ale koukej, my dva jsme báječná psí smečka, viď?"
Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských nectností."
(Lord Byron)
Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni.
Člověk je bohem psa. Pes nezná nikoho jiného, nechápe nikoho jiného. Jeho celá psí duše se rozplývá v jeho bohu, všechny jeho síly jsou zasvěceny jeho službám. (Burns)
Můj manžel mi dal na vybranou - buďto on nebo pes. Občas se mi po něm stýská..
.
My s manželem pomýšlíme, že si buď koupíme psa nebo pořídíme dítě. Nemůžeme se rozhodnout, zda si máme nechat zničit koberec nebo životy.
Dát psovi kost není laskavost. Laskavost je podělit se se psem o kost, když máš hlad jako pes.
.
Ten, kdo řekl, že štěstí se nedá koupit, zapomněl na štěňata. (Gene Hill)
Každý z nás je pro svého psa Napoleonem. Proto jsou psi tak oblíbení. (Aldous Huxley)
Pes naučí vaše dítě věrnosti, vytrvalosti a třikrát se zatočit před ulehnutím. (Robert Benchley)
Každé lidské dítě se musí učit poznávat vesmír znova. Každé štěně nese v sobě celý vesmír. Lidé zvěčňují svou moudrost - ukládají ji v muzeích, v knihovnách, odborníci se jí učí. Psí moudrost je v jejich krvi a kostech." (Donald McCaig)
Psi nejsou 'téměř lidé' a neznám větší urážku psí rasy, než ji takto popsat." (John Holmes)
Pes je zřídka úspěšný při pozdvihování člověka na vlastní úroveň bystrosti, ale člověk často stáhne psa dolů, na svou vlastní úroveň." (James Thurber)
Znal jsem psy, zejména štěňata, která byla skoro tak pitomá jako lidé."(Robert Benchley)
Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe. -(Josh Billings)
Člověk je psí představa o tom, jak by měl vypadat Bůh. -(Holbrook Jackson)
Můj pes dokáže chrchlat jako kongresman, aportovat jako vojenský sluha, žebrat jako novinářka a hrát mrtvého jako recepční, když zvoní telefon." (Gerald Solomon, kongresman)
Jediný způsob jak si koupit lásku, je koupit si psa.
Jak se pozná správný ,,pejskař,,
1. Doma má víc psích pelíšků, žvýkacích hraček, obojků,vodítek, postrojů a přepravek na psy, než má psů.
2. Po setkání s jinými pejskaři si během třiceti sekund zapamatuje jméno psa, ale jméno majitele si nezapamatuje, pokud se s ním nesetká aspoň čtyřikrát.
3. Nerozmýšlí se nad tím, zda má dát svému psovi líznout zmrzliny ze svého kornoutku.
4. Při každé příležitosti ukazuje fotoalba plná fotografií svých psů.
5. Hovoří o svých pejscích jako jiní o svých dětech a vnoučatech.
6. Pokud je připojen na internet, věnuje se vyhledávání novinek o psech všeobecně, o svém plemeni, prohlížením seznamů, fotografií, dotazů a odpovědí, chatů o psech, poslouchání zvuků, vyhledávání chovatelských stanic a prostě všeho, co se týká psů.
7. Na svém pracovním stole, v peněžence a jinde má stovky obrázků svých psů, ale fotky jeho rodiny by musel pracně hledat.
8. Nikdo nechce jezdit v jeho autě, protože všichni dobře vědí, že by potom byli samý chlup.
9. Na každého pejska, kterého potká na ulici, se usměje.
10. Když sáhne do kapsy, vždycky mu vypadnou psí granulky, pamlsky a sáčky na sbírání hromádek.
11. Dříve, než sám zasedne k jídlu, mají jeho pejsci plnou misku.
12. Dlouze diskutuje s přáteli, jak nejlépe zastřihnout psí drápky, ale on sám ještě nikdy nebyl na pedikúře ani manikúře.
13. Knihovnu má přeplněnou knihami o psech a psích hrdinech.
14. Za nejkrásnější okamžiky dne pokládá dobu strávenou se svým psem.
15. Svému psu nabídne postel, i když ví, že bude spát při kraji na tvrdé hraně.
Jak jsi mohl ?
Když jsem byla štěňátko, bavila jsem tě svým skotačením a rozesmívala jsem tě. Nazýval jsi mě svým mazlíčkem a přes všechny rozkousané trepky a roztrhané polštáře jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem zlobila, zahrozil jsi mi prstem a optal ses mě: ,, Jak jsi mohla ?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrabal na bříšku.
Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, ale spolu jsme to zvládli.
Pamatuji si ty noci, kdy jsem byla přitulená k tobě, naslouchajíc tvému dechu a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme spolu na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože zmrzlina prý není pro psy) a dřímala jsem v pelíšku, když jsem čekala na tvůj příchod domů na sklonku dne.
Postupně jsi začal trávit víc času v práci, a na budování své kariéry a víc času jsi věnoval hledání svého životního partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi smutný.Nikdy jsem ti nevyčítala špatná rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a byla jsem šťastná s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona, dnes tvoje žena, není pejskařka - ale i tak jsem ji přivítala v našem domě, snažila jsem se jí projevit svoji náklonnost a poslouchala jsem ji.
Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já jsem byla vzrušená s tebou. Fascinovala mě jejich růžová pleť, jejich vůně a také jsem se o ně chtěla starat. Ale ty a ona jste se obávali, že bych jim mohla ublížit a tak jsem byla stále častěji zavřená ve vedlejší místnosti, nebo v kleci. Och, jak jsem je chtěla mít ráda, ale stala jsem se ,, zajatcem lásky''.Když vyrůstali stala jsem se jejich kamarádkou. Věšeli se na mou srst a vytahovali se za ni nahoru na svých vratkých nožkách.Strkali mi prstíky do očí, zkoumali moje uši a dávali mi pusinky na nos.Milovala jsem všechno okolo nich, jejich dotyky, protože tvoje dotyky byly nyní jen zřídkavé. Kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postýlek, naslouchala jejich snům a trápením a společně jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě k domu. Bývaly časy, že když se tě někdo zeptal, jestli máš psa, hrdě jsi vytahoval z peněženky moji fotku a vyprávěl příběhy, které jsme spolu zažili. V poslední době jen řekneš "ano" a změníš téma hovoru.
Už nejsem " tvůj pes" ale jen pes a rozčilují tě veškeré výdaje na mně. Teď máš novou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovoleno mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla celá tvoje rodina.
Byla jsem celá vzrušená, když jsme autem přijeli k psímu útulku. Bylo tam cítit psy, strach a beznaděj. Vyplnil jsi formulář a řekl: "Vím, že jí najdete dobrý domov". Pokrčili rameny a věnovali ti bolestný pohled.Věděli, že není reálné umístit psa ve středním věku i když je tzv. papírový. Musel jsi vyprostit prsty svého synka z mého obojku, když křičel": Ne tati, nenechávej jim mého psa!" Jakou lekci jsi právě dal svému synovi o přátelství a věrnosti a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou plácnutím po hlavě a vyhnul jsi se přitom mému pohledu.Zdvořile jsi odmítl vzít si můj obojek a vodítko. Spěchal jsi, protože jsi měl nějaký termín… a teď mám jeden i já.
Když jsi odešel, ty dvě milé ženy řekly, že jsi to musel vědět nejméně měsíc dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavami a řekly "jak mohl"?
V útulku nám věnují tolik pozornosti, kolik jim jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před několika dny. Nejdřív jsem vyskočila vždy, když někdo procházel kolem mého kotce doufajíc, že jsi to ty a změnil jsi názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že je to někdo, kdo se o mně zajímá, někdo, kdo mně zachrání.
Potom jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit se skotačivými štěňaty a tak jsem ustoupila do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Jednoho dne jsem uslyšela její kroky, když pro mě přišla. Kráčela jsem za ní do oddělené místnosti. Byla to velmi tichá místnost.
Položila mě na stůl, poškrabala mě za uchem a řekla , abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše, co přijde. Jemně mi vzala přední tlapku a slza ji stekla po tváři. Olízla jsem její ruku stejně, jako jsem byla zvyklá utěšovat tebe před mnohými roky. Odborně mi vsunula jehlu do žíly. Ucítila jsem píchnutí a studenou tekutinu, jak mi proudí do mého těla, ospale jsem si lehla, pohlédla jsem do jejích milých očí a zamručela jsem "Jak jsi mohl"? Možná proto, že rozuměla psí řeči, řekla: " Je mi to tak líto" a rychle vysvětlovala, že to je její práce zajistit, abych se dostala na lepší místo, kde mě nebudou zanedbávat a přehlížet, na místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A já z posledních sil jsem se ji zavrtěním ocásku snažila přesvědčit, že moje "Jak jsi mohl"? nepatřilo jí. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem v té chvíli myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.
Poznámka autora: jestli vám tento článek vehnal slzy do očí tak, jako mně, když jsem ho psal, je to proto, že je založený na osudech milionů zvířat, která umírají každý rok v útulcích. Vítaná je snaha všech, kteří by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím, použijte ho na svých stránkách, časopisech na informačních tabulích útulků a veterinárních ordinací. Dejte veřejnosti vědět, že rozhodnutí přidat do rodiny zvíře, je důležité rozhodnutí do života, že zvířata si zaslouží naši lásku a starostlivou péči a že vyhledání vhodného náhradního domova je povinností každého, kdo už se o svěřené zvíře nemůže, nebo nechce dál starat.Spolky na ochranu zvířat vám mohou dát jen dobrou radu. Každý život je cenný, proto prosím, přidejte své úsilí k zastavení zabíjení a podpořte kampaň na sterilizaci v prevenci množení nechtěných zvířat.
Děkuji, Jim Willis
PŘÍBĚH JEDNOHO OBYČEJNÉHO PSA....
Život je naruby. Když jsem se narodil, svět byl jen na hraní. Ničeho jsem se nebál, byl jsem malý, alemoc odvážný. Mámu jsem kousal do ocásku, brášky jsem tahal za ucho a vrčel jsem u toho jako velký pes. Byl jsem z nás kluků nejsilnější. Byl jsem maminčin hrdina.
Bydleli jsem s maminkou a dvěma brášky v jednom rozbořeném domě. Bylo tam zima, ale když jsme se k mamince přitulili, bylo nám hned líp. Maminka nás zahřívala a olizovala a nám bylo dobře. Někdy od nás maminka musela odejít, aby přinesla něco k jídlu. My jsme rostli jako z vody a měli jsme stále hlad. Uživit 3 hladové krky, to bylo pro naší mámu dost těžké. Tak chodila shánět jídlo stále častěji a já jsem dostával brášky na starost. Musel jsem je hlídat a čekat, až se maminka vrátí. Den byl dlouhý, hráli jsme si a těšili se, až se máma vrátí. Copak nám asi zase donese ? Kus rohlíku nebo dokonce kousek buřtíku?
Jednou máma odešla a my jsme na ni jako obvykle čekali. Ten den byl nějak obzvlášť dlouhý, delší než jindy. Sluníčko už šlo spát a máma pořád nikde. Tak jsme bez mámy přečkali první noc. Bylo nám zima, choulili jsme se k sobě a moc jsme se báli. Pak přišlo ráno, zase dlouhé čekání, velký hlad a žízeň. A byla tu druhá noc. Snažil jsem se brášky uklidnit, kňučeli hladem a strachy. Sám jsem se bál, ale když mi je máma dala na starost, tak jsem se musel starat.
Věděl jsem, že tu už sami zůstat nemůžeme. Následující den ráno jsme se vydali maminku hledat. Opatrně jsme vykoukli z baráku a rozmýšleli se kam jít. Kde jen ta naše maminka může být? Šli jsme rovně, za nosem. Cesta vedla okolo nějakých domů. Ty domy byly podobné tomu našemu, akorát, že tady bylo hodně lidí. Velkých, ale i takových malých. Běželi jsme k nim a chtěli jsme si s nimi hrát. Hlavně s těmi malými lidmi. Jak nás uviděli, začali křičet. Vyděsili jsme se a chtěli utéci. Pak přiběhli ti velcí lidé a začali nás honit. Moje brášky chytili a nesli do domu. Já jsem se schoval pod nějaké staré auto, co tu stálo, a ani jsem nedýchal. Srdíčko mi bušilo a moc jsem si přál být zase u mámy. Schoulil jsem se do klubíčka a tak jsem přečkal celou noc. Stejně jsem nevěděl, kam bych měl jít. Nemohl jsem tu brášky nechat.
Ráno z toho divného domu vyběhli zase ti malí lidé a na provaze měli přivázané moje brášky. Tahali je sem a tam, kam šli oni, tam tahali brášky. Nosili je, tahali je, pak je přivázali ke stromu a někam utíkali. Už je bráškové nezajímali. Když ti malí lidi byli z dohledu, běžel jsem bráškům na pomoc. Byli celí vystrašení, kňučeli a měli hlad. Ale byli šťastní, že mě vidí. Překousali jsme provazy a utíkali pryč. Daleko od těch lidí. Tak to byla naše první zkušenost s člověkem.
Od té doby jsme byli opatrní a lidem jsme se vyhýbali. Začali jsme žít jako naše maminka. Potulovali jsme se okolo popelnic a snažili se najít něco k jídlu. A tady jsme potkali dalšího člověka. Jako my prohrabával popelnice. Chytil nás a přivázal na provaz. Na rozdíl od těch malých lidí nás netahal. Někdy nás i pohladil a rozdělil se s námi o jídlo. Přes den jsme se s ním potulovali po městě a v noci jsme chodili spát do jiného starého baráku. Už se zdálo, že se budeme mít dobře. Maminku jsme sice nenašli, ale měli jsme svého pána.
Pak se stalo, že náš pán pil často takovou divnou vodu a potom byl na nás zlý. Tloukl nás klackem a kopal do nás. Začali jsme se ho bát. Jednoho dne nás pán odvedl k jiným podobným lidem a tam nás nechal. Dostal prý za nás nějaké peníze, za které si koupí tu divnou vodu. Už jsme ho nikdy neviděli. Moje bratříčky si odvedli cizí lidé. Mě si nechal jeden člověk, který zapáchal podobně jako náš bývalý člověk. Taky pořád křičel a motal se. Neměl mě rád, kopal do mě a nedával mi jídlo. Chtěl jsem utéci, ale on mě přivazoval. Jednoho dne, když se můj pán hodně napil té divné vody a usnul, překousal jsem provaz a utekl pryč. Už jsem nechtěl žádného člověka potkat. Všichni lidé, které jsem potkal, byli zlí. Už nechci žádné lidi.
Tak jsem se toulal několik let. Byl jsem vyhublý a někdy i nemocný. To jsem vždy zalezl do nějakého úkrytu, do starého domu, do sklepa a podobně a tam jsem tu nemoc přečkal. Když mi bylo líp, vylezl jsem ven a sháněl nějaké jídlo. Nejčastěji jsem se potuloval okolo popelnic. Tam bylo jídlo. Jednou jsem tam potkal paní. Něco mi říkala, ale já jsem radši utekl. Lidem už nevěřím. Příště byla paní u popelnic zase a nechala mi tam nějaké jídlo. Další den opět a já jsem zjistil, že se na ni už těším. Jednoho dne ke mě přišla. Já jsem se ještě bál, ale překonal jsem strach a neutekl jsem. A představte si to. Ta paní ke mně natáhla ruku, už jsem chtěl uhnout před ránou, ale.... ruka mě pohladila. Nemohl jsem tomu uvěřit. Stále jsem byl ostražitý a připravený utéci. Ta paní mě připnula na nějaký řemínek a někam mě vedla. Došli jsem k jednomu domu, kde štěkalo hodně psů. Paní mi něco říkala, pohladila mě a dala mě jiné paní. Odešla, smutně jsem se za ní otáčel. Ona mě tu nechala.
Dozvěděl jsem se, že jsem ve psím útulku. Lidi jsou tady prý hodní, nemusím se bát a je tu taky jídlo. A nikdo mě tu nebije. Přesto se tu choulím v koutě, protože lidem zatím ještě moc nevěřím. Život mě naučil nevěřit. Ale už několikrát jsem jim dovolil, aby na mě sáhli a pohladili mě. Prý tady budu do té doby, než si pro mě přijde nějaký pán. Kdo to je "pán" ? To je člověk? Já se lidí bojím, já už lidi nechci. Pejsci, kteří jsou tu delší dobu mi vyprávěli, že "pán" je hodný člověk, který mě bude mít rád. Bude mě krmit, hladit, bude se mnou chodit na procházky a já prý zase budu šťastný pes, jako jsem býval kdysi, když jsem byl se svými brášky u maminky. Mám prý zapomenout na zlé lidi, které jsem na své cestě životem potkal. Všichni prý nejsou zlí. Hezky se to poslouchá, jestli je to pravda, tak já bych to moc chtěl. Moc bych chtěl svého pána.
Tak tu na něj čekám. Nejsem malé odvážné štěně, jsem 4 roky starý psí kluk, co v životě zažil hodně špatného a co se bojí lidí. Už se ale nechci toulat a stále se skrývat. Lidi, prosím, až toho mého pána potkáte, řekněte mu, že na něj čekám tady.
-----------------------------------------------------------------------------
Můžete o mě říci, že jsem malý, obyčejný pes. Bez rodokmenu. Ale věřte, že já jsem bytost plná života a lásky.
Vždycky když chtěl svůj pamlsek, jednoduše se posadil blízko té krabice a střídavě se díval z jednoho na druhého. Když po svém pamlsku nejen toužil, ale cítil, že na něj má dozajista právo, doplnil ten tichý pohled ještě sklopením hlavy a zamračeným výrazem, který nás obžalovával z nejhorší krutosti, možná i ze zločinu.
Chceš-li být jeden den št'asten, kup si víno a pozvi přátele.
Chceš-li být dva dny št'asten, ožeň se.
Chceš-li být št'asten celý život, chovej psy.
Nemilujete-li psy, nemilujete věrnost.
Pes je nejlepším přítelem člověka , člověk je nejhorším údělem psa, neboť mu odpírá svobodu.
Pes neumí ublížit z vlastní vůle, pouze člověk chce aby mu bylo ublíženo.
Psí prosba
Můj život trvá 10-15 roků. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek. Pamatuj - Ty sis mě pořídil!
Dej mi čas, abych pochopil, co ode mě chceš.
Nehněvej se na mě dlouho a za trest mě nezavírej. Ty máš své přátelé a zábavu, já mám jen Tebe.
Povídej si se mnou. I když Tvým slovům úplně nerozumím, stačí mi, když slyším Tvůj hlas.
Důvěřuj mi, nikdy Tě nezklamu.
Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych Tě hravě kousnout, ale já to neudělám.
Jestli jsem někdy při práci špatný, dělám chyby, nebo jsem líný, uvaž - třeba mi není dobře nebo jsem unavený.
Starej se o mě, jsem-li starý, i Ty jednou zestárneš.
Buď v mých těžkých chvílích vždycky se mnou. S Tebou je pro mě všechno lehčí.
Až se můj čas naplní, nenech mě trpět. V případě nutnosti skonči mé trápení včas, jen Tě prosím, zůstaň i v téhle chvíli se mnou.
Modlitba psa
Jednej se mnou laskavě, můj milovaný pane,
žádné srdce na světě není vděčnější za laskavost
než moje milující srdce.
Nesnaž se zlomit mou duši násilím,
já bych mezi ranami lízal tvé ruce.
Tvá trpělivost a porozumění mne rychleji
naučí dělat věci, které si přeješ.
Mluv se mnou často.
Tvůj hlas je pro mne nejsladší hudba na světě,
jak musíš vědět z divokého mávání mého ocasu,
když zaslechnu Tvoje kroky.
Když je chladno a mokro,
prosím, nech mne uvnitř,
protože já jsem zdomácnělé zvíře, které už není zvyklé na drsné podmínky.
Pověst o Duhovém mostě
.
Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí. Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové. Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý. Ten, kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života.
.
Jsou opět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou štastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček, přítel největší.
.
Všichni si spolu hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní, podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří, celé tělo se nadšením rozechvěje. Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic nerozdělí.
.
A tehdy překročí Duhový most společně.
.
(převzato z www.stafordi.com)
Psi versus Ženy: V čem jsou psi lepší než ženy: Rodiče vašeho psa vás nikdy nenavštíví. Pes vám nikdy netelefonuje. Pes miluje, když se vaši přátelé zastaví na skleničku. Pes neočekává, že mu zavoláte, když se někde opozdíte. Čím později přijdete domů, tím radostněji vás vítá. Pes nenakupuje. Pes nemá zájem o květiny, blahopřání a šperky. Pes není nikdy nespokojen se svým tělem. Pes nedovolí, aby nějaký časopis řídil jeho život. Psa pobavíte, trpíte-li plynatostí. Pes vás nikdy nekritizuje. Pes nechce vědět o každém psu, kterého jste kdy měl. Na psa nemusíte nikdy čekat, je připraven okamžitě jít ven. Čas, který pes stráví v koupelně, je omezen na rychlé napití. Pes si nenosí svačinu na váš pracovní stůl. Pes si nikdy nepůjčuje vaše košile. Pes vám nevypne televizi, díváte-li se na fotbal. Můžete mít legálně několik psů. Pes neumí mluvit.
PSI a MUŽI
Oba zaberou příliš mnoho místa v posteli.
Oba mají iracionální strach z vysavače.
Oba si značkují teritorium.
Žádný z nich neřekne, co je trápí.
Menší vzrůstem bývají nervóznější.
Nemyjí nádobí.
Oba prdí bez ostychu.
Ani pes ani muž si nevšimnou nového účesu.
Oba na vás dělají psí oči, když po vás něco chtějí.
Oba jsou krajně podezíraví k pošťákům.
Oba nechápou, co je krásného na kočkách.
Oba předvedou hrozný cirkus, když si něco píchnou do nohy.
Proč jsou psi lepší než děti?
Připravit psa na zimní procházku netrvá hodinu.
Neumí lhát.
Neodmítá odpoledne spát.
Nemusíte mu pořizovat vlastní mobil.
Neodmlouvá.
Sní všechno, co mu dáte k jídlu.
Nepotřebuje kapesné.
Naučí se čistotnosti během tří měsíců.
Nestydí se za vás, když si zpíváte na veřejnosti.
Nechce po vás,abyste mu koupili značkové oblečení.
Výbava pro psa stojí o hodně míň než výbava pro dítě.
Tréning na štěně :o)))
Vylej studenou vodu na koberec a projdi se tudy bosky a potmě.
Hned po probuzení se postav do deště a usilovně opakuj "Hodný pejsek, čůrej pospěš si , tak dělej!"
Vyválej své nejlepší oblečení v psích chlupech. Kromě toho nech pár chlupů zaplavat zahřívací kolo v ranním nápoji.
Hraj si s mokrým oslizlým tenisákem, nech si ho párkrát sklouznout po obličeji.
Sprintuj v ponožkách sněhem přes zahradu,abys rychle zavřel branku, aby tudy neuteklo.
Vysyp kolem sebe koš čistě vypraného prádla a roztahej ho po celém domě.
Vezmi šroubovák a píchej s ním do nohou židlí a jídelního stolu - štěně zde bude zanedlouho pokračovat.
Doporučí-li Vám chovatel štěně s tím, že je to takový hodný ňouma, který by mouše neublížil, můžete vzít jed na to, že budete hezkých pár let solit sousedům prachy za zakousnutou drůbež.
Pokud zbývá k odběru jediné štěně, věděli předchozí zájemci moc dobře, proč si právě tohle štěně nevybrali.
Pes, který štěká a nekouše - je pes PŘEŽRANÝ
Pes, který neštěká a kouše - je pes NĚMÝ
Pes, který štěká a kouše - je pes NORMÁLNÍ
Pes, který neštěká a nekouše - je pes MRTVÝ
Rady psí mámy štěňátkům :o))
1) Dopiluj svůj nevinný pohled k naprosté dokonalosti, potom ti projde naprosto všechno :o)
2) Pomalu krouži kolem svého jídla, znechuceně se v něm rýpej čumáčkem, určitě potom dostaneš něco lepšího :o)
3) Kňuč tak dlouho, až tě pustí do své postele, ze začátku se tam tolik neroztahuj, ale později se natáhni tak jak potřebuješ, tak abys měl hodně místa a mohl pohodlně spát :o)
4) Na všechny povely se tvař velmi hloupě a reaguj na ně jen tehdy, když za ně bude nějaký pamlsek :o)
5) Nevyhrabávej díry ve vlastní zahradě, nebo se u toho alespoň nenechej nachytat :o)
6) Nelov králíky, běžce, cyklisty a auta, protože na tebe jinak čekají doživotně procházky pouze na vodítku :o)
Poznáte, že jste pejskařem, když...
granule jsou na vašem nákupním seznamu každý týden
váš pes spí s vámi
venčení a výkaly vašeho psa se staly zdrojem konverzace pro vás a vaše okolí
v autě nevidíte přes sklo, protože všude zevnitř jsou otisky čenichu
máte 32 různých jmen pro vašeho psa. Nejvíce z nich nedává žádný smysl, ale pes jim rozumí
máte rádi lidi, kteří mají rádi vašeho psa a pohrdáte lidmi, kteří ho rádi nemají
nosíte psí sušenky v peněžence nebo kapse
když vy a pes onemocníte v jeden den chřipkou, psa ještě tentýž den prohlídne veterinář, zatímco vám stačí pár prášků z drogerie
váš pes zestárne a je artritický, tak jdete kupovat dřevo a budujete mu malé schodiště, aby nemusel skákat do postele
vůbec vám nepřipadne divné vylézt na dvorek a mumlat:"vyčurej se, tak už kakej." Zatímco sousedi podezřele sledují vaše chování
když zaspíte, raději nesnídáte, jen abyste vyvenčili psa
vy jste jediný idiot jdoucí v silném dešti, protože váš pes potřebuje dlouhou procházku
nepokračujete do dalších barů se spolupracovníky, protože pes ještě nejedl a musí ven
vaše víkendové aktivity jsou plánované kolem procházek se psem
máte zvláštní misku s vodou v ložnici, kdyby pes dostal v noci žízeň, ať nemusí daleko
vaše mraznička obsahuje více masa pro psa než něco jiného
nikdy nedokončíte kus bifteku nebo kuřete, aniž by to váš pes ochutnal
sníh na dvorku odházíte cikcak tak, aby váš pes mohl dosáhnout všech svých oblíbených bodů
nepřestanete jíst, když jste našli v jídle psí chlupy, dokonce se ještě zděsíte, že se mu v poslední době nějak rozdvojují
váš pes je hvězda vašeho internetového místa
pobýváte v psí části místního knihkupectví
šperkovnice neobsahuje žádné drahokamy .... jen ty sponky pro psy
váš hladový manžel přijde z práce, zvedne kryt z pánve na kamnech a říká, " Je toto moje jídlo nebo psí jídlo?"
váš hladový manžel jednou omylem ochutnal psí potravu a žádal o přídavky
máte psí chlupy vlepené pod páskou na zabalených dárkách
máte psí hračky a dárky ve vašem kufru
máte několik fotoalb, všude jsou fotky psů, ale když chcete dětem ukázat pradědečka, nemůžete si vzpomenout, kde skončila ta fotka
když jdete kupovat auto, vezmete si s sebou několik pravítek a měříte zavazadlový prostor, jestli se vám tam vejdou přepravní klece
nasypali jste si popcorn do psí misky
vytáhnete kreditní kartu a jsou na ní přilepené psí chlupy
když si necháte vyvolat film, není jediná fotka s člověkem
lidé v práci vám přestali nabízet kartáče na obleky, protože jim došlo, že jste zabitý případ
doma máte psích pelíšků, žvýkacích hraček, obojků, vodítek, postrojů a přepravek na psy víc než máte psů
po setkání s jinými pejskaři si během třiceti sekund zapamatujete jméno psa, ale jméno majitele si nezapamatujete, dokud se s ním nesetkáte aspoň ještě čtyřikrát
nerozmýšlíte se dvakrát nad tím, zda máte dát svému psovi líznout zmrzliny ze svého kornoutku
hovoříte o svých pejscích jako jiný o svých dětech či vnoučatech
pokud jste připojen na internet, věnujete se vyhledávání novinek o psech všeobecně, o svém plemeni, prohlížením seznamů, fotografií, dotazů a odpovědí, chatů o psech, posloucháním zvuků, vyhledáváním chovatelských stanic a všeho co se týká psů
na každého pejska, kterého potkáte na ulici se usmějete
když sáhnete do kapsy, vždycky vám vypadnou psí granulky, pamlsky a sáčky na sbírání hromádek
dlouze diskutujete s přáteli jak nejlépe zastřihnout psí drápky, ale vy sami jste ještě nikdy nebyli na pedikúře ani manikúře
knihovnu máte přeplněnou knihami o psech a psích hrdinech
za nejkrásnější okamžiky dne pokládáte dobu strávenou se svým psem
díváte se na příšerné filmy jen proto, že se v masové scéně objeví asi na tři vteřiny vaše plemeno
jediné na co se vás můžou všichni přátelé zeptat při setkání je otázka : Jak se mají psi ? nebo Kolik psů teď máte ?
na svých novoročních přáních jsou jedině vaši psi (ostatní členové rodina jen zřídka)
CO SE MŮŽEME NAUČIT OD PSŮ
Když na něco dostatečně dlouho civíš, získáš to.
Nevycházej bez průkazu.
Buď k lidem otevřený; své pocity můžeš vyjádřit počůráním jejich bot.
Když je čas spát, nech návštěvu návštěvou a běž si lehnout.
Vítej lidi přátelsky - studený čumák v klíně je ta nejlepší z cest.
Když něco provedeš, přijmi za to zodpovědnost (hned jak tě vyvlečou z pod postele).
Když to není mokré, není to opravdový polibek.
20 důvodů, proč nemít psa
Vynikající Vážně potřebujete někoho, kdo by vám každé ráno poslintal obličej a ruku?
1. VLASTNIT PSA URČITÉ RASY kvůli imagi je ta nejstupidnější věc, kterou můžete udělat. Tohle pravidlo přestane platit, až budou po ulicích chodit skinheadi s pudlem.
2. JESTLI SI MYSLÍTE, že procházka se psem na vás upoutá pozornost holek, které se s vámi dají do řeči, jste na omylu. "To je ale klášnej pejsek," z úst důchodkyň vás rychle vyléčí.
3. ZKUSTE VYSVĚTLIT PSOVI, že zvracet v autě se hodí jen v případě, že jde o taxík.
4. MEZI PSEM A ŽENOU není rozdíl. Zradí vás ve chvíli, kdy přijde někdo s větší klobásou.
5. UŽ SE VÁM ASI STALO, že přijdete do pokoje a v ten okamžik zapomenete, proč jste tam vkročili. A takhle vypadá celý psí život.
Skutečně chcete mít doma tak stupidní zvíře?
6. ABYSTE SE DOZVĚDĚLI, že pes žere..., ehm, exkrementy a válí se v nich, nepotřebujete nějakého vlastnit. Koukněte se na Pulp Fiction.
7. ZKUSTE NECHAT PSA ZAVŘENÉHO v autě před obchoďákem. Jak dlouho bude trvat, než ten bastard přiláká svým štěkotem latentního ochránce zvířat? Zatímco vy mu budete kupovat Pedigree Pal pro zářivě lesklou srst, přijedou reportéři z Novy a udělají z vás bestii.
8. DOSTAL JSTE TU KRÁSNOU BLONDÝNKU z klubu až k sobě do postele? Moc se neradujte. Vyvrcholení obstará vrčení, štěkot a škrábání na dveře do ložnice.
9. POTŘEBUJETE se po náročném dnu pořádně prospat. Zapomeňte na to.
Že bude výt na měsíc v úplňku, se dalo čekat, ale že ho bude dráždit pouliční osvětlení a digitální budík, vám říkáme raději my předem.
10. K VÝDAJŮM ZA ŽRÁDLO, veterináře, hračky a podobné nesmysly připočtěte náklady na pravidelnou obnovu koberců, oblečení a
nábytku, náhradu za sousedovic jorkšíráka a bolestné a plastiku pro holčičku odvedle.
11. SBÍRÁNÍ HOVÍNEK z chodníku při procházce o půl páté ráno v kocovině je činnost takřka zenově transcendentalní.
12. OPRAVDU VÁM NEVADÍ, že vyměníte svoji oblíbenou hospodu, kam vás se psem nepustí, za umolousaný stánek na konečné tramvaje?
13. BUDE NA VÁS tak dlouho upřeně zírat, až dostane, co chce. Nemyslete si ale, že vám to projde při balení holek taky.
14. PSI SE VE SKUTEČNOSTI nechovají jako ve filmech ani jako v seriálech.
15. DOVOLENÁ UŽ NIKDY NEBUDE jako dřív. Buď budete vstávat na ranní procházku tak jako jindy, nebo ho vnutíte přátelům. Že vám přestanou brát telefon, je jiná věc.
16. CHCETE MÍT DOMA ŠAMPIONA psích zápasů? Kniha vám zkrátí čas potřebný pro vaši rehabilitaci ve špitále nebo pro resocializaci v kriminále.
17. TAK VY JSTE SI VÁŽNĚ MYSLELI, že nemáte na nic alergii? Muehehe!
18. JE FAJN, ŽE ZAHNAL od vašich dveří vašeho obchodního partnera a holku, kterou jste pozval na romantickou večeři. Škoda jen, že Svědkům Jehovovým líže boty.
19. VYCVIČIT PSA je úplně stejně náročné na vaši psychiku jako nechat ho být čtyřnohým hipíkem, který nezná vodítko a vrhá se po čemkoli, co má čtyři nohy za účelem rvačky nebo sexu. Ve finále
navíc budete zoufale běhat po parku a křičet "Azore, k nozééé!" tak jako tak.
20. JESTLI SI HO POŠLETE DO STÁNKU pro noviny, počítejte s tím, že některé stránky budou uslintané víc než Milošův levý koutek. Ale za
to opravdu váš pes nemůže
Homo kynologicus
Homo kynologicus, čili člověk - kynolog, je poměrně hojným poddruhem člověka moudrého (Homo sapiens).
Popis: Morfologické rozdíly mezi člověkem moudrým a kynologem jsou nepatrné. Výrazné odlišnosti zaznamenáme pouze v oblečení. Kynolog se nejčastěji vyskytuje v riflích, šusťákové soupravě, maskáčích, kraťasech a botaskách, ve společenském oděvu jen velmi sporadicky (např. na výstavách). Oblečení bývá obaleno odumřelými chlupy a bahnem.
Výskyt: Zatímco Homo sapiens je takřka kosmopolit (tj. vyskytuje se hojně po celém světě), s kynologem se setkáme na výstavách, svodech, bonitacích, závodech, agility, kynologických cvičištích, střihačských soutěžích a v přírodě. Kynologové žijí ve smečkách.
Etologie (chování): Kynologové jsou družní, hovorní (pokud se hovor týká psů), mají smysl pro humor a nebývají přemrštěně čistotní. K ostatním lidem se chovají nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce fyzického napadení okamžitě tvrdě zakročí. Zatvrzelému a agresivnímu odpůrci kynologie může být rozzuřený kynolog velmi nebezpečný, zejména je-li podpořen smečkou jedinců svého druhu, případně druhu Canis familiaris (pes domácí). K příslušníkům vlastního druhu jsou kynologové velmi přátelští, ochotně se podělí o potravu, nikoliv však o tituly na výstavě. Ve výstavním kruhu nebo v různých soutěžích se z kynologů stávají rivalové, kteří dovedou bojovat velmi tvrdě a ne vždy čestně. Třebaže jsou kynologové v jádru dobrosrdeční, nic je nepotěší tolik, jako když si konkurence koupí psa, kterému nenaroste zub.
Kynologové rádi fotografují. Důvodem je potřeba zdokumentovat krásu, případně výkon svých psů. Psy fotografují převážně ve výstavním postoji, visící na rukávu, případně obklopené získanými poháry. Často fotografují i psy svých soupeřů. Snímek exteriérově kvalitnějšího psa konkurence je pak příčinou kynologových depresí.
Způsob života: Kynologové nejraději obývají osamoceně stojící objekty s velkým pozemkem. Mnoho kynologů je však vzhledem ke svým finančním možnostem nuceno žít i v oblastech hustě osídlených druhem Homo sapiens. Takoví kynologové jsou zpravidla nešťastní a frustrovaní, neboť okolní prostředí je omezuje v jejich přirozených potřebách, mezi něž patří např. život ve smečce, značkování teritoria a volný pohyb. Držení kynologů ve městech a na sídlištích lze bez nadsázky definovat jako týrání.
Obytné prostory kynologů se vyznačují charakteristickými rysy. Koberce (pokud se vyskytují), bývají skvrnité a nábytek je ohlodán, stejně jako dveře. Výška okusu odpovídá kohoutkové výšce chovaného plemene, stejně jako velikost stop na ložním prádle. Na zdech se hojně nacházejí krátery Ngorongoro. Veškeré bytové textilie jsou pokryty dlouhou, případně krátkou srstí. Jen výjimečně jsou bezsrsté, propadl-li kynolog kouzlu naháčů, pudlů nebo jiných nelínajících plemen.
Navštíví-li kynologa průměrný příslušník druhu Homo sapiens, je šokován, uslintán, umazán a ochlupen. Jen obtížně si hledá místo na slunci, nebo lépe řečeno na sedací soupravě.
Ve všech obytných prostorách se hojně vyskytují pískací hamburgery, míčky, gumové slepice a kosti z buvolí kůže v různém stadiu rozžvýkanosti.
Koupelna kynologa je zavalena lahvičkami se šampony, kondicionery, balzámy, prostředky na růst srsti, proti lámavosti, proti statické elektřině, proti blechám, pro lesk srsti, na čištění očí, uší, zubů, na odstranění zacuchanin a na zvýraznění barev srsti, případně na odstranění nežádoucího barevného nádechu srsti. Hygienické prostředky samotného kynologa se omezují na mýdlo s jelenem a kartáček na zuby.
Pokud k obydlí kynologa patří pozemek, nese i on charakteristické rysy. Kolem řádného oplocení vedou bahnité stezky, na pozemku se nevyskytuje žádná živá drůbež a žádné záhony.
Samotnou kapitolou je dopravní prostředek kynologa, jeho osobní vůz. Obvykle bývá z pochopitelných důvodů typu kombi a v nákladovém prostoru se povalují vodítka, košíky, pešky či různé postroje. Auto je zřídkakdy umyto a jeho blatníky jsou často to jediné, co v blízkosti kynologa a jeho smečky dokázalo bez úhony vykvést. Na zadním skle nacházíme pak obvykle samolepku s rodinným miláčkem, takže před výstavou si stačí projít parkoviště a máme zhruba představu o zastoupení jednotlivých plemen. Automobilu nevěnuje kynolog žádnou zvláštní pozornost, protože pro něj neznamená skutečně nic jiného než dopravní prostředek.
Potrava: Kynologové se zřídka vyskytují v místě svého trvalého bydliště, a tak se obvykle živí potravou dostupnou na kynologických akcích. Nejčastěji to jsou pikadory, bramboráky, langoše, kuřecí stehna, klobásy, zmrzlina a pivo. Ani doma nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost, zohledňují zejména finanční a časovou nenáročnost pokrmů.
Rozmnožování a pohlavní dimorfismus: Skutečnost, že děti nelze vystavovat, používat k aportování kachen, ani zapřahat a i jejich základní výcvik je náročný a s nejistým výsledkem, je důvodem, proč samičky kynologů, kynoložky, mají jedno, maximálně dvě mláďata. Výchovou ve smečce je dán perfektní základ pro to, aby z dětí vyrostli dokonalí kynologové. Smečka zpočátku mládě kynologa bezvýhradně chrání, postupem času vychovává a vštěpuje mu základní pravidla slušného chování. Časem si mladý kynolog dokáže vybojovat v hierarchii smečky svou pozici a připravuje se tak na okamžik, kdy se stane, hned po rodičích, nejvýše postaveným jedincem. Matce - kynoložce, tak odpadá spousta práce a začíná se věnovat svému mláděti intenzivněji v okamžiku, kdy ho lze přihlásit na soutěž Junior handling, zasvěcovat ho do výcviku nebo úpravy psů.
Kynoložky se výrazně odlišují od samic druhu Homo sapiens. Sejdou-li se dvě ženy moudré, proberou spolu manžela, děti a Esmeraldu, sdělí si vzájemně nové recepty z časopisu Tina a na závěr se shodnou, že ta nová blůzička paní Vopršálkové je skutečně rozkošná. Dvě kynoložky spolu dovedou klábosit rovněž zcela neúnavně celé hodiny, ale obsah jejich rozhovoru je diametrálně odlišný. Téma "manžel" zcela vynechají, o dětech se zmíní jenom potud, pokud zaznamenaly nějaký kynologický úspěch, a dále hovoří výhradně o tom, jak Aris (Chanel, Brit, Simon, Ayka) dopadli na výstavě (bonitaci, závodech), proberou receptury krmiv a vzájemně se shodnou na tom, že ta fena, co si Vopršálková přivezla z Dánska, určitě nestojí za ty peníze, poněvadž je strmá na zadek (má reakci na střelbu, dlouhý chlupy, krátký chlupy nebo světlý oko). Muži - kynologové diskutují o stejných tématech jako kynoložky, zatímco muži Homo sapiens hovoří výhradně o sexu, fotbale a politické situaci.
Žena kynoložka si nikdy nestěžuje, že nemá co na sebe, ale stěžuje si, že nemá co vystavovat, co cvičit nebo s čím závodit (všichni psi už mají všechny možné tituly a zkoušky, je třeba koupit nového nebo si nechat štěně). Manžel kynoložky musí být srozuměn s tím, že když se vrátí z práce (a najde čirou náhodou manželku doma), na kuchyňském stole nestojí teplá večeře, ale pes a drahá polovička nesvírá v ruce vařečku, ale kartáč, nůžky nebo trimovací nůž.
Jak už bylo výše uvedeno, kynoložky nesledují stupidní televizní seriály, ani nečtou slaboduché románky, ale po večerech studují odbornou kynologickou literaturu, ročenky, zpravodaje a katalogy. Znají perfektně rodokmeny a výsledky psů svých přátel, ale dělá jim potíže vzpomenout si, jakého pohlaví jsou kamarádovy děti. Vaří levně, rychle, nepříliš chutně a málokdy. Jejich specialitou jsou chlupaté knedlíky, chlupatá sekaná a chlupatá polívka z pytlíku.
Pohlavní dimorfismus je u Homo kynologicus nevýrazný, protože příslušníci obou pohlaví se stejně oblékají a chovají. Pakliže kynoložka nebo kynolog mají za životního partnera obyčejného příslušníka druhu Homo sapiens, nastává boj, který končí často rozvodem. Jen v ojedinělých případech lze udělat z obzvlášť tvárného jedince člověka moudrého kynologa, ale stojí to spoustu času, energie a nervů a mnohem lepší je se nežádoucího partnera zbavit a oženit či provdat se za kynologa.
Některé ambiciozní kynoložky si však záměrně pořizují manžely - nekynology. Důvodů je několik. Manžel - nekynolog nepředstavuje žádnou konkurenci v kruhu ani na závodech, nemá odlišný názor na výběr krycího psa (protože nemá žádný) a nezabírá si pro uspokojování svých kynologických potřeb nejnadějnější psy chovatelské stanice. Na druhou stranu s ním nelze rozumně pohovořit, neboť dysplazii považuje za plemeno a Junior handling za prodej štěňat. Když si pak kynoložka uvědomí, že takovýto manžel zabere v posteli stejně místa jako dospělý dobrman a sežere toho bezmála tolik jako sedmnáct čivav, nezřídka má chuť podat žádost o rozvod. Důvodem, proč to neudělá, bývá skutečnost, že potřebuje někoho, kdo by zvedal psy do vany, fungoval coby tažná síla při transportu výstavní klece a v neposlední řadě to všechno sponzoroval.
Druh Homo kynologicus se dále dělí na mnoho dalších řádů, např. Homo kynologicus var. drillus (člověk - výcvikář), Homo kynologicus var. musherus, Homo kynologicus var. agiliticus atd. Řády se dělí na čeledě, lidově zvané např. ovčákáři, pudlaři, chrtaři, dogaři atd. Některé čeledě mají své podčeledě, např. chrtaři se dále dělí na vipetáře, barzojáře atd. Jednotlivé řády, čeledě a podčeledě se od sebe v maličkostech liší (výstroj, výskyt, chování), ale výše popsané základní rysy druhu Homo kynologicus jsou zachovány.
Příslušníci druhu Homo sapiens, kteří se povýšeně nazývají "normální lidé" pevně věří, že se jim podaří nejrůznějšími sankcemi a utlačováním kynology vyhubit a vytlačit na okraj společnosti. Navzdory jejich snahám nejsou kynologové ohroženým druhem. Jako jediní savci se dokáží rozmnožovat také nepohlavně, a to nákazou. K ní může dojít u kohokoliv (zejména u dětí a mládeže, a to i protikynologicky naočkované). Největší ohniska nákazy jsou na kynologických akcích.
Pravděpodobně jsi pes...
Když dokážeš být milý a přátelský bez ohledu na své bolesti a trápení,
Když se dokážeš udržet a neobtěžuješ okolí stížnostmi na své problémy,
Když dokážeš denně jíst s vděčností stále tutéž stravu,
Když dokážeš pochopit, že tví milovaní jsou příliš zaneprázdněni, aby ti mohli věnovat svůj čas,
Když dokážeš prominout, že ti lidé přičítají věci, které se se pokazily bez jakéhokoliv tvého přičinění,
Když dokážeš bez nelibosti snášet kritiku a hanu,
Když dokážeš čelit světu a vyhnout se klamu a lži,
Když dokážeš zvládnout vypětí bez lékařské pomoci,
Když se dokážeš rozptýlit bez sklenky alkoholu, nebo
Když dokážeš usnout bez prášků
CO ŘEKLI O PSECH
Jistě budete s mnohými výroky nejen souhlasit, ale vezmete si je rádi "za své". Zde tedy jsou jedny z nejzajímavějších:
Když se někdy s mým psem zadíváme do očí, a třeba dvě hodiny si mlčky povídáme, mívám blahý pocit, že už už nakukuji do tajemné dílny přírody.
De La Haye
Můj teriér nemluví. Asi proto mu rozumím.
Pierre Wolf
Po mnoha hovorech s lidmi mám přání pohladit psa, rozesmát opici a smeknout před slonem.
Maxim Gorkij
Psi vědí hodně, ale nemluví. Přesně naopak jako lidé.
Hemingway
Mám rád psy, jsou lidem bližší, než jiná zvířata.
Victor Hugo
Pes pozná dobrého člověka. Jenže, co mu dá námahy, než takového výjimečného jedince najde.
Cyril Šedý
Společnost zvířete má v sobě něco uklidňujícího – opravdový anděl, kterého mám kolem sebe – to je můj pejsek.
Richard Wagner
Člověk by měl mít šest nohou, ty přebývající mají patřit jeho psu.
G. k. Chesterton
Pes, kterého jsi uzdravil, tě nikdy nepokouše. V tom je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.
Mark Twain
Pes získal svou krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských vad.
George Gordon Byron
Historie je více naplněna příklady o věrnosti psů než o věrnosti přátel.
Guy de Maupassant
Kdyby pes uměl mluvit, přišel by člověk o nejlepšího přítele.
Múdí z Karghy
Můj kokr je můj nejupřímnější obdivovatel. Miluje mě, aniž četl mé knihy.
Rudyard Kipling
Pro každého psa je jeho pán Napoleonem. Odtud ta stálá obliba psů.
Aldous Huxley
Kdo si plete kynologii s gynekologií, dožije se mnoha překvapení.
Jiří Žáček
Polidšťování zvířete je hluboké nedorozumění a hřích proti duchu svatému přírody. Pes, který by se podobal člověku, by byl zrůda.
Miloš Kopecký
Pes, to je cnost, jenž se stala zvířetem, protože se nemohla vtělit do člověka.
Viktor Hugo
Chtěl bych být psem ve svých dobrých rukou.
George Gordon Byron
Je celkem velice snadné psu porozumět a naučit se číst jeho myšlenky. Pes se neumí přetvařovat, neumí klamat, neumí lhát, protože neumí mluvit.
Alex Munthe
Jestli se ujmete hladového psa a postaráte se o něj, nepokouše vás. To je hlavní rozdíl mezi psem a člověkem.
Mark Twain
Obstarám si psa, aby byl někdo smutný, až umřu.
M. Bouchal
Neznámí autoři:
Jestli je pravda, že nejlepším společníkem není ten, kdo umí poutavě vyprávět, ale ten, který umí trpělivě naslouchat, pak nejlepším společníkem je pes.
Na psí život si většinou nejvíce stěžují ti, kteří nikdy psa neměli.
Chcete-li si rozumět se svým psem, není třeba hned na něj štěkat.
Pes, který štěká, nekouše. Ale může tak učinit v pauze.
Nesnášenlivost foxteriérů vůči jiným psům patrně vyplývá z toho, že díky své inteligenci převzali pravděpodobně ve větší míře i některé lidské vlastnosti.
Potíž je v tom, že psi se vždy chovají jako psi, avšak lidé se vždy nechovají jako lidé.
Jenom ti, kdož neměli nikdy psa, nemohou pochopit, oč by byl život bez psů chudší.
Nebudeš-li ovládat svého psa, bude ovládat on tebe.
Někdy pes kousne. Co mu zbývá po devadesátém devátém štěkovném varování?
Jeden dobrý pes je lepší než dva špatní myslivci.
Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy.
Není žádná ostuda, když se chovateli ve vrhu vyskytne štěně s dědičnou vadou, je však ostuda, jestliže ji nechá přenášet na další generace.
Pes je nejvěrnější přítel člověka. To by moc neukazovalo na jeho inteligenci.
Lidé, kteří nemají psa, ochuzují nevědomky svůj vlastní život.
Něco z Murphyho zákonů:
Zvířata všech vašich známých se chovají snesitelněji než to vaše.
Svého psa poznáte podle toho, že se k vám ve společnosti nehlásí.
Štěně začne vykonávat svou velkou potřebu na místě, kde je největší frekvence chodců.
Pes, ponechaný o samotě v uzavřené místnosti, vyje tím hlasitěji, čím více sousedů je v dané chvíli na doslech.
Štěně na vodítku váží mnohem víc, než štěně bez vodítka.
Psí blechy na člověka jdou.
Málokteré zvíře odložil původní majitel bezdůvodně.
V obývacím pokoji pes obsadí jediné křeslo, z nějž je dobře vidět na televizi.
I malý pes dokáže ve vaši posteli zaujmout takovou polohu, aby pro vás nezbylo prakticky žádné místo.
Onemocní-li pes, smíří se mnohem lépe se smrtí nežli návštěvou u zvěrolékaře.
Každý chovatel se časem stane psychicky labilním.
Pes je schopen identifikovat zvěrolékaře i na nudistické pláži.
Zvíře, které se k vám chová přátelsky, není vaše.
Člověk je přítel psa. Někdy.
Pes má hlad ustavičně, i tehdy, když zrovna spí.
Pes má neustále dojem, že vy se nechutně přejídáte, zatím co on hladoví.
Pes je vlastně jen žaludek na čtyřech nohách pokrytý srstí.
Dříve, než si pořídíte psa, je dobré zakoupit si spartakiádní lehátko.
Pes myslí na sex zhruba stejně často jako na jídlo, tedy prakticky neustále.
Z milostného setkání vašeho psa s fenou šampiónkou vzejde největší možný počet štěňat, které nikdo nebude chtít ani zadarmo.
--------------------
A nakonec něco i pro "černé humoristy":
Já mám psy rád, ale vepřové mi je milejší.
Jindřich Plachta