Jdi na obsah Jdi na menu
 


  • ZÁKLADY PÉČE O HAFA-
  • pravidelnou vakcinací proti infekčním chorobám
  • pravidelné odčervení
  • odblešení
  • pravidelnou péči o srst, chru, drápky, uši
  • každoroční preventivní návštěvu u veterinárního lékaře
dddddddDD***
  • Obrazek

DŮLEŽITÉ!!!

  • krmit vhodným krmivem v přiměřené dávce ***

    • zajištění optimálního venčení
    • pravidelné procházky a pohyb přizpůsobit plemeni a věku
    • zajištění pelíšku = místo odpočinku a nabrání nových sil

Seznam psích nemocí

Infekční onemocnění psů
Vzteklina (rabies, lyssa)
Parvoviróza
Psinka
Infekční zánět jater
Infekční kašel (laryngotracheitis)
Chřipka psů (paraintluenza)
Leptospiróza psů
Nemoci dýchacího ústrojí
Akutní zánět nosní sliznice
Zánět hltanu a hrtanu
Zánět průdušek a plic
Zánět pohrudnice
Nádory na dýchacím ústrojí
Nemoci krevního oběhu a krvetvorných orgánů psů
Zánět srdečního svalu
Zánět nitroblány srdeční
Zbytnění a rozšíření srdce
Srdeční slabost a srdeční vady
Zánět tepny
Zánět žily
Anémie (chudokrevnost)
Leukémie
Nemoci trávicího ústrojí psů
Zánět sliznice dutiny ústní
Zubní kámen
Zubní kaz
Zánět mandlí
Zánět žaludku
Otočení žaludku
Zánět střev
Zácpa
Hnisavý zánět análních váčků
Zánět slinivky břišní
Nemoci močového ústrojí psů
Zánět ledvin
Zánět močového měchýře
Močové kameny
Nemoci pohlavního ústrojí psů
Hnisavý zánět dělohy
Zánět předkožky
Nemoci pohybového ústrojí psů
Záněty svalů, kloubů a šlach
Dysplazie kyčelních kloubů
Zlomeniny kostí
Křivíce (rachitis)
Nemoci nervového ústrojí psů
Zánět mozku a míchy
Otřes a zhmoždění mozku a míchy
Nemoci očí u psů
Zánět spojivek, zánět víček
Vchlípení a vychlípení víček
Suchý zánět rohovky a spojivky
Zákal rohovky
Zákal čočky
Nemoci uší u psů
Onemocnění zevního zvukovodu
Krevní výlev v ušním boltci
Onemocnění kůže u psů
Zánět kůže
Kopřivka
Některá parazitární onemocnění psů
Škrkavky
Tasemnice
Blechy
Demodikóza
Vši a všenky

Obrazek

 

PROČ OČKOVAT PSY A PROTI ČEMU

Parvoviróza a koronaviróza:
Jedná se sice o dva různé druhy virů, vyvolávají však velmi podobná onemocnění. Projevují se zvracením, průjmy často krvavými, následnou dehydratací a úhyny. Nejčastěji postihují štěňata, staré psy a jedince s narušeným imunitním systémem. Existují i plemena více vnímavá k parvoviróze (rotvajler, špringršpaněl, pitbulteriér, dobrman, labrador retrívr). Obě onemocnění přicházejí často společně, což se projevuje razantností jeho průběhu. Virus je velmi odolný ve vnějším prostředí. Lze ho velmi snadno přenést na vnímavého jedince nejen přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, ale též kontaktem s výkaly nakaženého psa, v nichž přežívá i několik let. Do domácnosti je možné ho přenést na botách a na předmětech, se kterými nakažený pes přišel do styku. Nakažený jedinec navíc sám nemusí vykazovat žádné příznaky onemocnění.
Proti těmto virózám se očkují již malá štěňata při prvním očkování ve věku 6-8 týdnů se dvěma dalšími přeočkováními.

Psinka:
Tímto názvem se označuje dosti pestrý komplex příznaků způsobených opět virem, který může postihovat dýchací aparát, zažívací trakt, nervový systém a kůži. Podle toho se objevují i různé klinické příznaky. Onemocnění se může projevit v kterémkoli věku psa a i v případě, že pacient toto onemocnění přežije, může na něm zanechat trvalé následky po celý zbytek života. Virus psinky není příliš odolný ve vnějším prostředí, v zimním období však může přežívat i několik týdnů. Očkovat je možné štěňata již při první vakcinaci ve věku 6 - 8 týdnů opět se dvěma přeočkováními.

Infekční hepatitida:
Jak již název naznačuje, jde o onemocnění jater virového původu. Může probíhat rychle - akutně, ale velmi často bez výrazných příznaků, plíživě - chronicky. Klinické příznaky se projevují horečkou, zvracením, průjmem, bolestí břicha. U chronického průběhu pozorujeme často zakalení rohovky nebo poškození ledvin. Štěňata se očkují obvykle při druhé vakcinaci ve věku 2,5 měsíce s jedním přeočkováním.

Infekční laryngotracheitida, parainfluenza:
Jde o onemocnění, na jehož vzniku se podílí více typů virů. Dříve se označovalo jako "psincový kašel". Příznakem je především suchý dávivý kašel, snadno přecházející do zvracení. Majitel často vyhledá veterinárního lékaře s tím, že pes "má kost v krku". Nejvhodnější podmínky pro vznik onemocnění je skutečně v místech s větší koncentrací vnímavých zvířat, jako jsou větší chovné stanice, psí útulky apod. Vakcinujeme také obvykle při druhém očkování s následným přeočkováním.
Tato viróza je často komplikována bakteriálními infekcemi, z nichž nejčastěji je to bakterie zvaná Bordetella. Sekundární bakteriální infekce jsou vážnou komplikací zánětu dýchacích cest, proto i proti této infekci je možné vakcinovat, a to aplikací vakcíny přímo na sliznici nosní dutiny přes nosní otvory.

Leptospiróza:
Jedná se o velmi závažné bakteriální onemocnění postihující játra, ledviny a zažívací aparát. Probíhá za příznaků horečky, žloutenky, krev ve stolici a v moči. Pes se nejčastěji nakazí pozřením drobných hlodavců, jež jsou rezervoárem této choroby v přírodě, nebo kontaktem s jejich výkaly a močí znečistěným prostředím. Rizikové jsou hlavně mokřadní lokality. Onemocnění může být přenosné i na člověka. Očkujeme ve dvou a půl měsících poprvé a podruhé o měsíc později.

Lymeská borelióza:
Jedná se o onemocnění známé poměrně krátce. Toto bakteriální onemocnění zjednodušeně probíhá ve třech fázích. První jako horečnatý stav podobný jako při běžných virózách, druhá jako bolestivost kloubů a třetí za příznaků poruch nervového aparátu. Tato fáze zanechává již nevratné změny v organismu a léčba není dost dobře možná. Je tedy velmi důležité odhalit onemocnění již v první etapě. Rezervoárem tohoto onemocnění v přírodě jsou především klíšťata, ale v menší míře i některé druhy krev sajícího hmyzu. Vakcinujeme obvykle štěňata až po absolvování základní série vakcinací ve věku 6 měsíců a po měsíci je nutná revakcinace.

Dermatomykóza:
Očkování proti plísňovým onemocněním kůže nepatří do běžného vakcinačního schématu u psů. Toto onemocnění se objevuje u psů s oslabeným imunitním systémem. Vakcinace se pak často stává nejen preventivním, ale také terapeutickým opatřením. Vakcinuje se dle individuálního posouzení veterinárním lékařem.

Vzteklina:
Záměrně jsem si toto onemocnění opředené též řadou fám nechal až nakonec. Pro drtivou většinu našich psů je riziko nakažení touto nemocí mizivé. Je to dáno nejen tím, že nepřijdou do styku se zástupci přirozeného rezervoáru v přírodě, kterým jsou lišky (s výjimkou loveckých psů). Celkově se daří v celé Evropě tlumit výskyt vztekliny pomocí tzv. orální vakcinace lišek. Jako jedním z prvních opatření v boji proti vzteklině bylo právě povinné očkování, jež povinným pro psy starších 6 měsíců zůstalo doposud. Majitel každého pejska je pak povinen 1x ročně zajistit jeho přeočkování. Podle našich předpisů to platí i v případě použití vakcín, u nichž výrobce garantuje dvou i tříletou účinnost. Platí stále 1x ročně.

Obrazek

 

Psinka

 

Psinka je velmi nebezpečné virové onemocnění psů a norků. Infekce se projevuje v několika formách:

  • plicní
  • katarální
  • nervové
  • kožní

***

Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou také starší zvířata. Dostavují se horečky, nechutenství, výtoky z očí a nosu, kašel, zvracení a průjem, netečnost zvířat. při postižení nervového aparátu vídáme rovněž křeče a často dochází k úhynu nemocných psů. nebezpečí psinky spočívá také v tom, že i u úspěšně vyléčeného psa se mohou v průběhu života objevovat komplikace )postižení zubní skloviny, tzv. psinkový chrup, postižení kloubů, záškuby různých svalových skupin. Virus psinky je poměrně citlivý na vyšší teploty, avšak v zimním období může naopak přežívat v prostředí i několik týdnů

Chřipka psů
Chřipka psů je nakažlivé onemocnění zejména dýchacího aparátu v případě atypické formy mozku.
Původce:
Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován v roce 1967, je málo odolný a citlivý na vyšší teploty. Ničí ho běžné desinfekční prostředky.
Způsob nakažení:
K nakažení psa dochází kapénkovou infekcí, virus se vylučuje i močí. Inkubační doba tohoto onemocnění je 4 až 9 dní.
Klinický obraz:
Nemoc probíhá ve formě mírné, těžké a atypické.

V případě mírné formy pozorujeme suchý kašel, slabý výtok z dutiny nosní a z očí. Těžká forma se projevuje úporným dávivým kašlem přecházejícím ve zvracení, výtokem z očí a z nosu, který je z počátku vodnatý, později hlenovitý až hlenohnisavý. Charakteristická, zvláště u mladých psů, je ztráta hmotnosti. V případě lehké i těžké formy jsou výše uvedené příznaky provázeny nechutenstvím, malátností a ospalostí psa, tělesná teplota bývá zvýšená pouze v počátku onemocnění. U neléčených případů se může vyskytnout řada komplikací v důsledku souběžného uplatňování dalších mikroorganizmů, od zánětu mandlí až po zánět plic. Průběh atypické formy onemocnění byl zaznamenán v roce 1980 v USA. Tato forma se projevuje nekoordinovaností pohybů a ochrnutím zadní části těla.
Prevence:
Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování.

ZÁNĚT ANÁLNÍCH VÁČKŮ 
Anální váčky, uložené u psa po obou stranách konečníku na přechodu sliznice konečníku v kůži, vylučují značně páchnoucí sekret pastovité konzistence. Sekret určuje výraznou pachovou identitu jedince.

Příčiny: Při dlouhodobě řídkém trusu se anální žlázky nevyprazdňují, sekret se v nich hromadí a tuhne. Váček zduří, vývody se ucpou, obsah se může druhotně infikovat a zhnisat.

Klinický obraz: Zduření okolí konečníku, bolestivost, sáňkování. Při dlouhodobém zánětu i tvorba píštělí.

Prognóza: Příznivá.

Péče o drápky

Psům, kteří se pohybují převážně na tvrdém povrchu, jako je asfalt nebo dlažba, se drápky obrušují samy a většinou je není potřeba zkracovat. Zvýšenou pozornost drápkům věnujte malým plemenům, která svou malou vahou nevyvíjí při chůzi na tlapky dostatečný tlak a drápky se tak nemohou obrušovat, a dlouhosrstým plemenům, u kterých drápky nejsou vidět. Přerostlé drápky poznáte podle toho, že se při došlapování ohýbají na zem. Také pokud je slyšitelné klapání drápků při chůzi psa, je nejvyšší čas je ostříhat. Těm z vás, kteří nemají se zkracováním drápků žádné zkušenosti doporučujeme, aby vás tomuto úkonu naučil odborník. Drápky psovi také můžete nechat zkrátit u veterinárního lékaře.

Postup:

  • při zkracování drápků používejte speciální kleštičky nebo gilotinové nůžky, které jsou k dostání v prodejnách s chovatelskými potřebami
  • při stříhání drápků u malých štěňat postačí obyčejné nůžky, později však nejsou dost silné a drápek by se mohl odštípnout
  • zklidněte psa, během tohoto úkonu by měl být klidný a neměl by se vrtět
  • prohlédněte drápek a lokalizujte narůžovělou oblast, u psů se světlými drápy bývá nehtové lůžko lépe viditelné
  • drápek odstřihněte kousek od tohoto místa, kde je už neživá tkáň
  • držte se pravidla, že lépe je drápek zkracovat méně, než více
  • nejlépe je zkracovat drápek naněkolikrát po velmi malých kouscích, zvláště u tmavých drápků, kde je nehtové lůžko špatně vidět
  • nezapomeňte na paspárky, ostříhejte je stejně, jako ostatní drápky
  • pokud dojde ke krvácení, nepanikařte, krvácení rychle zastavte lehkým tlakem, můžete použít prostředek pro zastavení krvácení, jako je kamenec
  • Péče o srst

    Srst psů potřebuje ošetření, které závísí na plemeni psa. Srst se musí očistit od nánosů prachu a špíny. Očista chrání kůži před onemocněním, reguluje správný průtok v pokožce. Na pročesávání srsti se používá hřeben s tupými zuby, aby nedráždil kůži. Zuby hřebenu by měly být dlouhé a zaoblené. Nejlepší jsou dřevěné hřebeny. Také kartáčování srsti je důležité, nejlepší kartáče jsou s přírodními štětinami. Druh a velikost kartáče závisí na plemeni psa. Někdy se používá i kartáč podobný jako na koně, na jedné straně je kožený řemen pro držení ruky a na druhé straně jsou husté štětiny. Důležité jsou i nůžky pro prostřihování srsti. Pro hrubosrsté psy, kteří mají hustou podsadu (např. pudli) je na pročesávání nutný řídký hřeben. Dlouhosrstí psi se kartáčují. Pro dobrou srst prospívá i podložka pro spaní psa, aby ležel na měkkých poduškách a byl v teple. Psa můžeme koupat 2 krát do roka. Teplota vody by měla být 37° C. Úroveň hladiny vody by neměla přesahovat úroveň břicha. Hlava by měla zůstat suchá. Uši zatamponujeme vatou. Po koupání srst vytřeme ručníkem do sucha. Může se sušit i fénem, pokud pejsek vydrží jeho hluk. Dvě hodiny po koupání by pes měl být v bytě při přiměřené teplotě. Na vyčištění uší použijeme pinzetu s vatou. Čistíme jen viditelnou část ucha. Vytřeme 10% salicilovým olejem nebo parafinovou mastí. Jestliže jsou exkrementy zaschlé naolejujeme a po chvíli vyčistíme. Chloupky vyrůstající na vnější straně ucha sestříháme nůškami. Dobré ošetření uší zabraňuje jejich zánětu. Uši ošetřujeme též proti parazitům. Oči a okolí očí vytřeme měkkým hadříkem namočeným v teplé vodě nebo čaji.
    Zuby obyčejně nepotřebují ošetření. V dospělém věku musíme pravidelně odstraňovat zubní kámen a sledovat dásně, aby se do nich nedostal úlomek kosti, ten se pak musí odstranit.
    Mezi prsty tlapek musíme odstraňovat kamínky a kousky nečistot. Jestliže nám pejsek promokl nebo je mokrý od sněhu, musíme jej pečlivě vytřít do sucha jemným ručníkem.
    Módní střih psů je nutné svěřit odborníkovi. U hrubosrstých psů se musí dělat triming - vystříhávání srsti, dělá se speciálním hřebenem s nožíky a vše se dělá podle přísných pravidel. Módní střih se dělá zvláště u pudlů, neodborné stříhání kazí vzhled psa. Kupírování psů - uši, ocas může dělat jen veterinář.

    Pomůcky na úpravu psí srsti, koupání psa ...

    Péče o srst vašeho psa by se pro vás měla stát pravidlem. Čím dříve jej tomu přivyknete, tím lépe se pak dodržuje. Péči o srst přivykejte psa již od štěněte, a to nejlépe formou hry. Pokud jste si vybrali dlouhosrsté plemeno, věnujte jeho srsti pravidelně alespoň jednu hodinu denně. Pokud chcete dlouhosrstého psa předvádět na výstavách, je zdravá a upravená srst jedním z důležitých předpokladů jeho dobrého hodnocení. U některých plemen byste stříhání a úpravu srsti měli přenechat odborníkům, pokud však nechováte výstavního psa, není to nutné.

    • Druhy srsti
    • Dlouhá srst s podsadou - např. bobtail, kolie, německý ovčák, novofundlandský pes, špicové
    • Hedvábná srst - např. jorkšírský teriér, maltézský psík, afghánský chrt, lhasa apso, pekingský palácový psík, všichni španělé
    • Kudrnatá (nelínající) srst - pudl, někteří teriéři, např. bedlingtonský, kerry blue
    • Hladká srst - může být krátká a jemná - např. jezevčík, boxer, vipet nebo delší a hustší - např. labradorský retrívr
    • Hrubá a drátovitá srst - většina teriérů a knírači
    • Zvláštní srst - naháči, puli, komondor

    Dlouhá srst
    Psa s dlouhou srstí stačí vykoupat dvakrát ročně, a to nejlépe na jaře a na podzim. V zimních měsících psa nekoupejte vůbec. Srst pročesávejte nejprve proti, teprve potom po srsti, v místech, kde má pes slabiny česejte srst jen po směru růstu. V období línání vyčesávejte psa častěji. Srst nejprve vyčesejte kovovým hřebenem a vykartáčujte kartáčem s dlouhými štětinami. Na česání srsti pod bradou, ocasem a za ušima se nejlépe hodí hustý hřeben. Na velmi hustou srst, jakou má např. bobtail, můžete použít silný drátěný kartáč nebo hřeblo s ohnutými drátky.

    Hedvábná srst
    Tento druh srsti vyžaduje velmi mnoho péče, pokud péči zanedbáváte, srst se brzy znečistí a plstnatí. Tato srst vyžaduje častější koupání, asi tak jednou za tři měsíce. Výstavním psům se srst natáčí na papírové natáčky a olejuje. Srst pročesávejte jemně kovovým hřebenem, poté je ještě jednou učešte jemným hřebenem a vykartáčujte kartáčem s dlouhými štětinami.

    Kudrnatá srst
    Tento druh srsti prakticky nelíná, na druhé straně vyžaduje zvýšenou péči v podobě častějšího koupání a pravidelného stříhání. U štěňat se první stříhání provádí zhruba ve věku patnácti týdnů. Tato srst také vyžaduje pravidelné kartáčování.

    Hladká srst
    Péče o tento typ srst ji nejjednodušší. Postačí ji občas vytřít vlhkým hadříkem, který srst zbaví prachu nebo gumovou rukavicí. Jednou týdně vykartáčujte srst hřebílkem nebo rukavicí s přírodními štětinami. U plemen s delší, hustou srstí k česání použijte hřeben a štětinový kartáč. Po vykartáčování lze srst vyleštit jelenicí. Psa koupejte v případě, že zapáchá, většina nečistot jde odstranit vykartáčováním. V případě potřeby můžete také psovi osprchovat pouze nohy a břicho, bez použití mycích prostředků.

    Hrubá srst
    Tento druh srsti je nutné často a pravidelně česat a kartáčovat. Pokud se srsti nevěnuje dostatek péče, zplstnatí. Srst vyčesejte kovovým hřebenem a poté vykartáčujte kartáčem s dlouhými štětinami. Většinu plemen s tímto druhem srsti je potřebné trimovat. První trimování u štěňat provádějte nejdříve ve čtyřech měsících věku.

    Zvláštní srst
    Péče o tento druh srsti je rozdílná podle plemene. Pravidelné a jemné česání vyžadují například i bezsrstá plemena. Provazce srsti, které mají jedinci plemene puli či komondor se nesmí rozčesávat, ale musí se mastit a splétat, aby se zachovaly.

  • Základní informace o pejscích..

    Tělesná teplota : 38 C - 39 C

    Dechová frekvence : 10 - 40 za minutu

    Tepová frekvence : 60 - 120 za minutu (podle plemena nebo věku)

    Říje : obvykle 2 x za rok , délka - asi 21 dní