Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chovatelská stanice - jak vzniká

Zažádat si o vystavení certifikátu o chráněném názvu chovatelská stanice je vhodné ihned po zařazení feny do chovu. Žádost se podává na Českomoravskou kynologickou unii (ČMKU) na předtištěném formuláři (který si předem vyžádejte), případně je možné napsat žádost i bez daného tiskopisu. Na žádosti musí být uvedena přesná adresa chovatele (majitele chovné feny) a šest názvů, které si chovatel sám vybere, v pořadí od chovatelem “nejoblíbenějšího”. Nezřídka se stává, zejména pokud se jedná o cizojazyčný název, že jsou některé z uvedených názvů již jiným chovatelem obsazené. Proto je třeba počítat s tím, že název, který se nachází na prvním či druhém místě ještě nemusí být potvrzen. Název se může skládat z jednoho či dvou slov (předložka se nepočítá). Pokud název má obsahovat předložku - např. “od Šestého potoka”, je třeba tuto předložku do žádosti uvést, není přidělená automaticky!

ČMKU ověří v českém národním rejstříku, zda vybraný název nemá některá z českých chovatelských stanic. Pokud nemá, pošle žádost k evidenci do sídla FCI v Belgii. Pokud ani tam zvolený název není, FCI tento název potvrdí a pošle zpět na ČMKU. Pokud tento název již někdo má, žádosti nevyhoví a ČMKU musí prověřit další název ze seznamu. Toto se opakuje, dokud se nenajde jeden z uvedených šesti názvů, který ještě nikdo nemá. Jakmile FCI potvrdí, že název ještě nikdo nemá, ČMKU pošle chovateli na dobírku evidenční kartu chovatelské stanice. Jelikož až když vlastní chovatel “chovatelskou stanici”, lépe řečeno evidenční kartu, může mít jeho fena, která je chovná a po splnění dalších podmínek štěňata s průkazem původu.

Jak vidět, vyřízení přidělení názvu chovné stanice může trvat poměrně dlouho (i měsíce!), neodkládejte její vyřízení až na termín krytí své feny.

text a foto: Eva Nohelová

Vycestování se psem do zahraničí


Vyplnění všech kolonek je nutné.

Po EU můžete cestovat se psem, který je vybaven pasem. Pasy vydávají pověření veterinární lékaři. Do pasu se zapisují veškerá očkování i podání přípravků proti střevním a kožním parazitům. Pas musí být řádně vyplněn veterinárním lékařem a na zadní straně označen jeho razítkem – potvrzení o vystavení. S majitelem vyplní veterinář formulář o evidenci pasů a on line zaeviduje vystavený pas. Bez vyplnění údajů o majiteli a psu, je samozřejmě pas neplatný. Na první stránce se vyplňuje adresa majitele. Další majitel se napíše do druhé nebo třetí kolonky. Druhá strana je věnovaná údajům o psu. Fotka zatím není povinná. Na třetí straně se vypisuje tetování nebo čipování. Bez čipu nebo čitelného tetování nesmí být pas vydán. Pes i kočka se čipují vlevo na krk. Také při čipování se vyplňuje dotazník a veterinář on line eviduje přes veterinární komoru čipovaného psa. Majitel si může na své náklady nahlásit psa na několika registrech v republice. Některá města mají již čipování povinné a současně poskytují majitelům na určitou dobu úlevu na dani.


Veterinář potvrdí čipování do průkazu původu.


Aplikaci snášejí psi naprosto bez problémů

Jednotlivé země mají specifické požadavky na druh očkování. Důležité jsou pro vás předpisy země, do které chcete vycestovat. Každoročně dostávají veterináři seznam povinných očkování pro jednotlivé země v EU i mimo EU. V naší republice je povinné očkování proti vzteklině každých dvanáct měsíců.


Pro lepší snášenlivost podáváme homeopatika Oscillococinum, Ledum nebo Siliceu několik dnů.

S platným pasem můžete cestovat po EU již bez potvrzení veterináře o zdravotním stavu. Pouze na některé akce vyžaduje organizátor potvrzení o zdravotním stavu psa. Potvrzení se vydává do pasu nebo do očkovacího průkazu. Očkovací průkaz by měl sloužit i k záznamům o zákrocích, léčení a reakcích psa. Každý veterinář by měl stručně zapsat nemocnění a léčbu nejen do své kartotéky, ale i do očkovacího průkazu, aby v případě potřeby znal kolega veterinář potřebné údaje.

text a foto: MVDr. Simona Müllerová

Podepište si svého psa...     

 

Než pojedete na zahraniční výstavu nebo vezmete svého psa na dovolenou k moři.


Čeho se nejvíc bojí každý majitel psa? Že se mu jeho miláček ztratí, zaběhne nebo mu ho někdo ukradne. Když se tak stane, vypuká panika, hysterie nebo rezignace. Jako se po požáru všichni ptají: Jsme pojištěni?, chytají se majitelé domácích mazlíčků každého stébla: Kdo nám pomůže najít Broka? Od července 2004 navíc vstupuje v platnost nový předpis o pohybu psů a koček po Evropě.

Milióny majitelů psů na celém světě, z toho už i desítky tisíc v České republice, využívají způsob moderní identifikace svých mazlíčků metodou radiofrekvenční identifikace (RFID) – mikročipem. Základní přednosti, k nimž patří zejména rychlá a vůči zvířeti šetrná aplikace, celoživotní trvanlivost a čitelnost, nezaměnitelnost a nezměnitelnost označení spolu se skutečností, že podkožní mikročip nemůže pes ztratit, jsou už mezi majiteli „pet animals“, domácích mazlíčků, dostatečně známé. Vedle těchto zdravotních a víceméně technických aspektů je zde ovšem samozřejmě základní účel a smysl tohoto způsobu označení, a to je „čitelnost“ psa, respektive dohledatelnost jeho majitele. Většina lidí si nechává označit svého psa právě z toho důvodu, aby zvýšili naději na jeho nalezení v případě ztráty, zaběhnutí nebo odcizení.
Průkazná identifikace zvířete je však nutná či výhodná i z dalších důvodů. K těm výhodným patří sleva na poplatku ze psů, kterou poskytují mnohá města a obce, k těm nutným nová směrnice Evropské unie, která vstoupí v platnost v červenci roku 2004. Stanovuje velmi přísné podmínky pohybu psů a koček jak mezi členskými zeměmi EU, tak zejména podmínky vstupu těchto zvířat z tzv. třetích zemí. Jednou z těchto podmínek je i průkazná identifikace, především mikročipem.

Několik rad a doporučení pro majitele psů, kteří zvažují označení mikročipem

• informujte se u dodavatele, zda je nabízená značka mikročipu v souladu s jedinou mezinárodně platnou normou pro RFID - ISO 11784/85, uznávanou orgány EU, doporučenou a jako jedinou akceptovanou Mezinárodní kynologickou federací (F.C.I.)
• vyžádejte si konkrétní informaci, v kterých zemích a na kolika místech (např. útulky) a veterinárních pracovištích bude nabízený mikročip čitelný a zda bude tento typ mikročipu akceptován místním úřadem pro případné přiznání úlevy na poplatku
• ověřte si, zda struktura kódu mikročipu obsahuje označení země původu psa podle mezinárodního kódování (pro Českou republiku CZE nebo 203) a identifikátor výrobce; bez těchto dat nelze zaručit ani jedinečnost kódu, ani dohledání v příslušném národním registru. Kód země původu je součástí podmínek předpisu o pohybu psů a koček označených mikročipem na území EU
• vyžádejte si doklad, že nabízený mikročip je zapsán v indexu schválených prostředků veterinární techniky (tedy že prošel schvalovacím řízením Ústavem pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv a splňuje tak veterinárně-zdravotní předpoklady)
• před aplikací se přesvědčte, že je mikročip umístěn v originálním, sterilním obalu s uvedenou expirací
• zjistěte si, zda mikročip pochází z evidované serie (to garantuje autorizovaný dovozce)
• seznamte se se způsobem registrace, tj. zda je mikročip vybaven potřebným počtem etiket s čárovým kódem, zda jsou k němu dodávány/vystavovány registrační karty pro další použití
• mějte na paměti, že pouze s vaším souhlasem, stvrzeným podpisem nebo odesláním registrační karty do zvoleného registru, mohou být údaje evidovány, používány, případně postupovány třetím osobám nebo zveřejňovány (abyste své osobní údaje nenašli vzápětí na internetu nebo ve výzvě z odboru poplatků ze psů, případně vám nezačaly plnit schránku nevyžádané prospekty výrobců krmiv a spamy)
• volba registru závisí na službách, které dodavatel (poskytovatel) mikročipu souběžně nabízí. Čip sám o sobě je prakticky bezcenný, stejně jako registrace v „mrtvé“ databázi. Smysl mu dávají až služby, jako je vyhledávací síť (tj. počet míst v ČR, návaznost na zahraniční registry a databáze), dostupnost operátora (telefon, fax, e-mail, existuje i stálá 24 hodinová informační služba), pojištění označeného zvířete, vydávání identifikační karty, členství v zákaznických klubech apod.
Další informace najdete na: www.narodniregistr.cz


Kupírování

Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat
k problematice kupírování uší psů, jejich účasti na veřejných vystoupeních a svodech,
a k propagaci týrání zvířat

Ústřední komise pro ochranu zvířat projednala a přijala na svém 70. plenárním zasedání dne 27.4.2004 následující stanovisko týkající problematiky kupírování uší psů, jejich účasti na veřejných vystoupeních a svodech a k propagaci týrání zvířat.

Ustanovení § 4 odst. 1 písm. g) je obsaženo v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, již od nabytí účinnosti tohoto zákona v roce 1992. V žádném případě není zákaz kupírování uší psů něčím novým. Chovatelé a vlastníci zvířat musí zákaz kupírování uší dodržovat již řadu let.

Znění zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, účinné od 1.7.1992, stanovilo v ustanovení § 4 písm. g), že za týrání se považuje z jiných než zdravotních, hospodářských nebo pokusných důvodů amputovat části těla nebo poškozovat tkáně anebo zbavovat zvířata zubů, nejde-li o případy uvedené v § 7 odst. 3 písm. a) až g). Zákonem č. 162/1993 Sb., bylo toto ustanovení novelizováno takto: za týrání se považuje provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu zvířete, zejména kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy a zuby, nejde-li o případy uvedené v § 7 odst. 3. V současné době je tato problematika upravena ustanovením § 4 odst. 1 písm. g) takto: za týrání se považuje provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu zvířete, zejména kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy, zuby, jedové nebo pachové žlázy, nejde-li o případy uvedené v § 7 odst. 3.

Pojem kupírování je vymezen v ustanovení § 3 písm. t) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, tak, že kupírováním uší se rozumí kosmetický zákrok na obou stranách hlavy zvířete, v jehož důsledku dochází v podobném tvaru ke ztrátě ušního boltce, a tím ke změně vzhledu zvířete.

Ze znaleckého posudku Prof. MVDr. Jaroslava Konráda, DrSc., soudního znalce v oboru zemědělství - veterinářství, ze dne 8.12.1998 citujeme: "Od nástupu účinnosti zákona č. 246/1992 Sb. (29.5.1992) jsou opakovaně zjišťovány skutečnosti o kupírování uší psů ze strany veterinárních lékařů, u některých opakovaně. V záznamech Průkazů původu je převážně uváděn důvod pro provedení kupírování ‚ze zdravotních důvodů‘. Přitom ve většině případů vůbec není uveden důvod (zdravotní) pro který bylo kupírování provedeno."

"Z ......... přehledu nejčastějších i méně častých chorobných stavů na ušním boltci vyplývá, že prakticky neexistují takové chorobné stavy, aby kupírování bylo provedeno ‚ze zdravotních důvodů‘. To také dokládá skutečnost, že objektivní ‚zdravotní důvody‘ pro kupírování nebyly nikdy uvedeny (přesná diagnóza)."

"O skutečnosti, že dosud prováděné kupírování nemělo se zdravotní problematikou nic společného, svědčí i ta skutečnost, že není známo, že by byla kupírována ta plemena psů, u kterých to chovatelský řád nikdy nevyžadoval a přitom dokonce patří mezi plemena nejčastěji ‚zevní otitidou‘ postižená (pudli, španělé), ale naopak plemena, která ‚problematikou uší‘ trpí nejméně, jako dobrman, boxer, knírači a další."

"Kupírování není opodstatněným zákrokem při léčení zánětu zevního zvukovodu."

Dne 1.4.2004 nabyla účinnosti novela zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, která nově upravuje pojem propagace týrání. Pojem propagace týrání je upraven v ustanovení § 4a takto:

"Za propagaci týrání se považuje zejména"

a) vystavování, jiné demonstrace nebo předvádění zvířete, na kterém byl proveden zákrok uvedený v § 4 odst. 1 písm. g), na veřejném vystoupení nebo svodu zvířat,

b) zveřejnění popisu nebo vyobrazení, které navádí k postupům, praktikám chovu nebo výcviku, úpravám vzhledu zvířete a zásahům do jeho zdravotního stavu spojeného s týráním zvířete podle tohoto zákona, pokud v doprovodné informaci není uvedeno, nebo to jinak nevyplývá, že se jedná o činnosti zakázané tímto zákonem."

V § 28 odst. 1 písm. d) je stanoveno, že přestupku na úseku ochrany zvířat proti týrání se dopustí fyzická osoba, která provádí nebo propaguje týrání zvířat.

Je tedy zcela jasně stanoveno, že propagace týrání je postižitelná a nejedná se jen o vymezení pojmu. V poslední době se objevují argumenty, které uvádějí, že vypuštění výslovného zákazu propagace týrání z ustanovení § 2 zákona znamená, že není nadále úmyslem zákonodárce postihovat propagaci týrání. To ale není pravda. Ústřední komise pro ochranu zvířat jako předkladatel návrhu zákona rozhodně neměla v úmyslu znemožnit postih propagace týrání. Naopak vymezení toho, co je to propagace týrání, má za cíl zlepšit možnost postihu za propagaci týrání zvířat. Obdobně existuje v českém právním řádu trestný čin vraždy a jeho postižitelnost není nikým zpochybňována, přestože nikde není výslovně stanoveno, že je zakázáno usmrtit jinou osobu.

Z výše uvedeného tedy plyne, že veřejných vystoupení nebo svodů zvířat se nesmí účastnit psi s kupírovanýma ušima. Veřejných výstav nebo svodů zvířat se smí účastnit psi, u nichž byl ze zdravotních důvodů proveden chirurgický zákrok a u kterých zároveň nedošlo ke ztrátě ušních boltců v podobném tvaru. Účast psa s kupírovanýma ušima na veřejném vystoupení nebo svodu je nutno posuzovat jako propagaci týrání zvířat a postihovat ji dle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

K otázce, zda se smí veřejných vystoupení nebo svodů účastnit psi, kterým byly uši kupírovány dle vyjádření chovatele ze zdravotních důvodů (tedy v souladu se zákonem č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů) zaujala Ústřední komise pro ochranu zvířat toto stanovisko:

V souladu s ustanoveními čl. 10 písm. b) Evropské dohody na ochranu zvířat v zájmových chovech č. 19/2000 Sb. m. s., je v České republice zakázána kosmetická úprava ušních boltců na obou stranách hlavy psa, v jejímž důsledku dochází ke ztrátě tkáně a tím i změně vzhledu psa - kupírování uší. Z uvedeného ustanovení mezinárodní dohody nelze požadovat výjimky. Podle vyjádření expertů totiž neexistuje zdravotní ani jiný opodstatněný důvod ke kupírování ušních boltců psů a tento zákrok je považován pouze za zákrok měnící vzhled zvířete, tj. zákrok kosmetický.

Právními předpisy však není vyloučeno z nezbytných zdravotních důvodů ošetření ušního boltce psa, včetně částečné amputace, pokud tak rozhodne veterinární lékař. Ta však nesmí být provedena tak, aby podobně měnila tvar boltce nebo vedla k úplnému nebo stejně tvarovanému chybění tkáně na obou stranách hlavy. Naopak moderní veterinární medicína využívá plastické zákroky s náhradou poškozené tkáně. Za oprávněné nelze proto hodnotit ani zdůvodnění, že kupírování uší psa bylo provedeno ze zdravotních důvodů, respektive z důvodů, jejichž účelem nebylo měnit tvar ušního boltce.

Veřejných vystoupení nebo svodů se tedy nesmí účastnit psi, u nichž byl proveden kosmetický zákrok na obou stranách hlavy zvířete, v jehož důsledku došlo v podobném tvaru ke ztrátě ušního boltce, a tím ke změně vzhledu zvířete.

K otázce, zda se smí veřejných vystoupení a svodů účastnit psi, kterým byly uši kupírovány ve státech, v nichž není kupírování zakázáno, a kteří byli poté dovezeni na území ČR zaujala Ústřední komise pro ochranu zvířat toto stanovisko:

Formulace § 4a zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, podle našeho názoru neumožňuje výjimky, a to ani pro dovezená zvířata, na kterých byl proveden zákrok kupírování uší v státech, které nepřistoupily na podmínky Evropské dohody na ochranu zvířat v zájmových chovech.

Podle našich informací přijaly tuto dohodu následující státy: Dánské království, Spolková republika Německo, Řecká republika, Italská republika, Lucemburské velkovévodství, Holandské království, Norské království, Portugalská republika, Švédské království, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Švýcarská konfederace a naše republika.

Psi, kterým byly uši kupírovány ve státech, v nichž není kupírování zakázáno, se tedy veřejných vystoupení a svodů zvířat účastnit nesmí.

K otázce, zda se smí veřejných vystoupení a svodů účastnit psi, kteří byli kupírovaní před nabytím účinnosti zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zaujala Ústřední komise pro ochranu zvířat toto stanovisko:

Zákaz podle § 4 odst. 1 písm g) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání byl stanoven již v prvním znění tohoto zákona ze dne 15. dubna 1992.

Z právního hlediska je možné psy, u kterých byl proveden zákrok kupírování uší před nabytím účinnosti uvedeného zákona, vystavovat nebo předvádět a nelze to považovat za propagaci týrání zvířat. Důvodem je skutečnost, že psi byli kupírováni v době, kdy kupírování nebylo zakázáno. Z chovatelského hlediska by zřejmě předvádění takových zvířat, která jsou nyní starší dvanácti let, mělo význam jen proto, aby byla demonstrována dobrá péče o tato zvířata v kategorii seniorů.

Toto stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat není právně závazné a Ústřední komise jej přijala s vědomím, že závazný výklad právních předpisů je v České republice oprávněn provádět pouze soud. Vyjadřuje však odborný názor Ústřední komise pro ochranu zvířat na tuto problematiku.

Pietní park

Všichni, kdo doma chovají domácího mazlíčka, budou jednou řešit otázku, kam se zemřelým zvířátkem. Nabízí se několik variant. Nechat tělíčko u veterináře a smířit se s tím, že zvířecí kamarád skončí na kafilérii. Další možností je neuposlechnutí nařízení hygienických stanic a zvířecího kamaráda pochovat na zahrádce nebo je pohřbít někde v lese. V tomto případě riskujeme poměrně vysokou pokutu, neboť tekutiny z rozkládajících se ostatků se mohou dostat do spodních vod. V případě, že nevlastníme žádnou nemovitost se zahradou, je rozhodování velice těžké. Se zvířátkem jsme žili řadu let, tvořilo nedílnou součást naší domácnosti, mnohdy bylo řadu let naším jediným společníkem, nejvěrnějším kamarádem.

Donedávna tento problém nebyl nikým a ničím řešen. Před časem bylo v Brně otevřeno krematorium pro malá zvířata. Objevilo se několik firem, které ve spolupráci s krematoriem nabízejí odvoz ostatků, zajištění vhodné schránky pro popel.

Majitel starého a nemocného zvířátka by měl být připraven a tak většinou už má naplánované řešení. Ví, kde je krematorium, zná telefonní čísla na firmu, zajišťující převoz ostatků… . Co však má dělat člověk, který se smrtí zvířecího kamaráda nepočítá, nepočítá s nešťastnou náhodou, s nehodou. Ani já na tento fakt nebyla připravena. Díky nepozornosti řidiče jsem přišla o roční štěňátko. Díky tomu, že šok se dostavil až po pohřbení zvířátka, dokázala jsem rozumně zareagovat. Uvědomila jsem si, že jsem před několika roky na internetu objevila informaci o hřbitůvku u Prahy pro malá zvířátka. Tenkrát jsem si s jeho zřizovateli vyměnila korespondenci, získala základní informace.

Hřbitůvek pro pejsky, kočičky a ostatní malá domácí zvířátka byl založen v roce 1998 a nachází se v chráněném území Trója – Draháň. Nese název „Zahrada přátel nejvěrnějších“. Pietní park se nachází na krásném místě, při jeho budování nebylo použito asfaltu, cihel. Každý majitel hrobečku na hrob svého zvířecího kamaráda vysadí strom, či okrasnou dřevinu. Díky tomu se také stává spoluzakladatelem parku, který po další desítky let bude vzpomínkou na přátelství člověka a zvířete. Pietní park je vytvářen na místě původní divoké skládky. Předpokládá se, že po naplnění kapacity zde bude vysazeno asi deset až patnáct tisíc keřů a stromků. Po roce 2010 by měl být park otevřen i pro veřejnost. Mnohdy zde vidíme hrobečky krásně upravené, vyzdobené. Je to příklad i pro okresní města, jak přistupovat k tomuto problému. Vím, je to velice složité, ale za úvahu by to jistě stálo. Například v USA je těchto hřbitůvků mnoho. Věřím, že majitelé by toto řešení uvítali. Je to poslední služba, kterou pro svého zvířecího kamaráda můžeme udělat.

text a foto: Dana Skopcová

Pohyb psů (a koček) v lese - jak se na to dívá zákon

§21
1) Myslivecká stráž je oprávněna:
a) zadržet ke zjištění totožnosti osobu, kterou přistihne při neoprávněném výkonu práva myslivosti nebo při činu tímto zákonem zakázaném, nebo osobu, kterou přistihne v honitbě s loveckou výstrojí, popřípadě střelnou zbraní, pokud nejde o osobu oprávněnou podle zvláštních předpisů nosit zbraň i na honebních pozemcích. V takových případech je oprávněna požadovat od přistižených osob předložení loveckého lístku a povolenky k lovu, zastavit a prohlížet v honitbě a na účelových komunikacích dopravní prostředky včetně přepravovaných zavazadel, je-li důvodné podezření, že přepravují nebo obsahují neoprávněně nabytou zvěř a požadovat předložení dokladu o jejím oprávněném nabytí, odebrat přistiženým osobám zbraně, lovecké a chytací nástroje, chycenou nebo ulovenou zvěř, popřípadě i loveckého psa a fretku, vykázat je z honitby, a jsou-li neznámy, odevzdat je orgánu policie. Přistižené osoby jsou povinny uposlechnout. Odebrané zbraně a nástroje odevzdá myslivecká stráž neprodleně orgánu policie;
b) usmrcovat v honitbě psy, kteří mimo vliv svého vedoucího a ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného domu hledají nebo pronásledují zvěř anebo se k ní plíží. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčácké, nevzdálí-li se od stáda více než 200 m, a na psy lovecké, slepecké, zdravotnické, vojenské a služební, pokud jako takoví jsou k rozeznání a pokud se při výkonu služby nebo při výcviku vzdálí z vlivu svého vedoucího jen přechodně;
c) usmrcovat pytlačící kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného domu;
d) hubit zvířata škodlivá myslivosti (pytlačící psy a kočky);
...
3) Vlastníkům psů a koček je zakázáno nechat je volně pobíhat v honitbě. V případě jejich usmrcení může vlastník požadovat náhradu škody jen tehdy, dokáže-li, že k jejich usmrcení nedošlo za okolností uvedených v odstavci 1 písm. b) až d).
...

§21a
1) Myslivecká stráž je při své činnosti povinna:
a) prokázat se průkazem myslivecké stráže a nosit služební odznak…
...

Dodatky a poznámky:
• Ustanovení umožňuje odebrat loveckého psa, ale neumožňuje odebrat neloveckého psa, i když ho osoba zjevně používá při lovu. Zákon měl zřejmě na mysli spíše “lovícího” než “loveckého” psa.
• Odebrání věcí je možné jen u lovecké výzbroje, psa, fretky a ulovené zvěře. Při odebrání věcí od zadrženého pachatele trestného činu není rozhodující a není nutno rozlišovat, zda věc mu patří či nikoliv. S odebranou loveckou výzbrojí je třeba zacházet tak, aby nebylo zmařeno kriminalistické posouzení (daktyloskopické a jiné stopy); předávají se neprodleně policii. Naproti tomu odebraný pes, fretka a ulovená zvěř se policii nepředává neprodleně, ale až na její výzvu; proto je musí myslivecká stráž vhodně uskladnit v prostorách uživatele honitby.
...

10.Opatření při zjištění volného pobíhání psů a koček
• Vlastníci psů a koček si musí být vědomi ustanovení §21 odst. 3 zákona o myslivosti, které jim bez výjimky zakazuje psy a kočky nechat volně pobíhat v honitbě. Pes i kočka musí být na vodítku. Honitbou se v tomto případě rozumí i nehonební pozemky uvnitř, například silnice. Možnost, aby se pes vzdálil z vlivu svého vedoucího jen přechodně, je dána jen u psů loveckých, slepeckých, zdravotnických, vojenských a služebních.
• Názor, že se psy volně pobíhajícími lze chodit po veřejných cestách v honitbě (též za účelem jejich pohybu, venčení, výcviku), je v rozporu s §21 odst. 3 zákona. Zákaz zde uvedený se vztahuje i na účelové komunikace, které jsou honebními pozemky. Zákon volného pobíhání psů na silnicích procházejících honitbou je uveden v předpisech o silničním provozu. V honitbě, za kterou pro toto vysvětlení můžeme považovat “extravilán sídelního útvaru”, nelze opak volného pobíhání psů vyjádřit jinak, než že pes musí být veden na vodítku. Zatím co “venčení” psů lze provádět s vodítkem, nevystačí se s ním při výcviku. Nelze určit hranici, kdy je ještě pes cvičen a kdy již volně pobíhá. Výcvik psů v honitbě není dovolen. Podle zákona o přestupcích může okresní úřad za volné pobíhání psů v honitbě uložit pokutu až 5000 Kč. Výcvik psů v honitbě bez dohody s uživatelem honitby je třeba považovat za riskantní. Důkazní břemeno, že byl pes zastřelen při nedodržení podmínek zákona o myslivosti, leží totiž na vlastníkovi psa (cvičiteli).
• I u psů, pro jejichž usmrcení při volném pobíhání zákon stanoví přísnější podmínky (služební, zdravotní, vojenští atd.), nelze z tohoto důvodu odvodit oprávnění jejich držitelů k provádění výcviku psů na honebních pozemcích. Pro výcvik těchto psů se obvykle používá oplocených cvičišť uvnitř obce čili pozemků nehonebních. Výcvik psů loveckých (a jiných plemen) lze v honitbě provádět jen s předchozím souhlasem jejího uživatele a za podmínek jím stanovených (denní doba, místo s řídkým výskytem zvěře, periodicita, počet psů). Výslovné ustanovení v tomto směru má §10 odst. 3 provádějící vyhlášky. Není-li takto povolen, je jiný výcvik považován za volné pobíhání psů v honitbě.
• Omezování pohybu psů v honitbě (a jejich vlastníků s nimi) nemá nic společného se základními právy pohybu a osobní svobody uvedenými v Listině základních práv a svobod. Podle ní totiž mohou být meze těchto práv a svobod upraveny zákonem a z této úpravy není vyloučen zákon o myslivosti.
• Uvedená povinnost vlastníků psů je v zákoně zařazena do hlavy páté upravující ochranu myslivosti. Její nedodržení je tedy naplněním skutkové podstaty správního deliktu uvedeného v §38a odst. 1 písm. d) zákona (“tomu, kdo nezajišťuje dostatečnou ochranu zvěře”), za nějž může být uložena pokuta až do 100 000 Kč, nebo přestupku na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství (§35 odst. 1 písm. c/zákona č.200/1990 Sb., o přestupcích), kdy přestupku se dopustí mimo jiné ten, kdo nesplní opatření uložené podle obecně závazných předpisů o myslivosti, a kdy mu podle §35 odst.2 může být uložena pokuta až do 3000 Kč.
• Pro vymáhání náhrady škody způsobené stržením zvěře volně pobíhajícím psem platí obecné předpisy o náhradě škody. Pro nárok na náhradu škody vyžadované porušení nějaké povinnosti stanovené zákonem ze strany vlastníka psa je uvedeno právě v §21 odst.3 zákona o myslivosti. Musí se dokázat vlastnictví psa, který strhnul zvěř a okolnost, že jej vlastník nechal pobíhat (při procházce bez vodítka, nezavíráním branky, děrami v plotu atd.), a dále, že tento konkrétní pes zvěř strhl. Výši škody nepředstavuje hodnota zvěřiny, ale hodnota živé zvěře, ve výjimečných případech i její chovná hodnota.

11.Opatření při usmrcování pytlačících psů (a koček)
• Usmrcení psa v honitbě je zásahem i do citové a majetkové sféry vlastníka psa a působí tak zejména při neinformovanosti veřejnosti o zákazu volného pobíhání psů v honitbě i o právech myslivecké stráže stanovené zákonem, resp.podmínkách, za nichž může psa usmrtit. V poslední době již řada myslivců diferencuje případy, kdy jde o známého toulavého psa a kdy o psa, jehož vlastník dosud nezná své povinnosti a oprávnění myslivecké stráže.
• Zákon výslovně uvádí, že v případě usmrcení psa může vlastník psa požadovat náhradu škody jen tehdy, dokáže-li, že k jeho usmrcení nedošlo za okolností v zákoně uvedených. Důkazní břemeno je tedy na vlastníkovi psa a lze je velmi těžko unést. Proti tvrzení vlastníka psa v řízení obvykle stojí zcela protichůdné tvrzení střelce. Vedle případné odpovědnosti k náhradě škody existuje i s ní související odpovědnost střelce za přestupek podle §50 zákona o přestupcích (text ve znění zákona č.290/1990 Sb., jako úmyslné způsobení škody na cizím majetku zničením věci z takového majetku), ovšem opět, jen pokud by k takovému jednání nedošlo za okolností uvedených v zákoně o myslivosti. Nároku na náhradu škody by se v takovém případě bylo možno domáhat v tomto přestupkovém řízení.
• Oprávnění k usmrcování v zákoně uvedených psů a koček má myslivecká stráž ze zákona, resp. z titulu svého ustanovení a schválení. Další osoby (tj. osoby, které nejsou mysliveckou stráží pro danou honitbu) získávají v souladu s ustanovením §21 odst. 2 zákona toto oprávnění od uživatele honitby. Jde-li o osoby, které jsou k uživateli honitby v zaměstnaneckém vztahu, získávají oprávnění v pracovním či jiném pověření. Jde-li o členy mysliveckého sdružení nebo lovecké hosty, získávají oprávnění uvedením zvířat škodících myslivosti v povolence k lovu. K přenesení oprávnění může dojít i ústně, například při zahájení honu.
• Zákon posuzuje usmrcení psa i kočky v honitbě jen v rovině majetkoprávní - tj. ohledně případné náhrady škody vlastníkovi psa. Samozřejmě v případě, kdy nejsou splněny podmínky pro náhradu škody, došlo i k překročení oprávnění a tedy protiprávnímu jednání, které je postižitelné i v rovině trestní či přestupkové.
• Psy i kočky lze usmrcovat jen v honitbě, tedy i na silnici procházející honitbou. Pes či kočka i myslivec musí být v téže honitbě (činnost nelze provádět přes hranici). Samozřejmě je nelze usmrcovat loveckou střelnou zbraní (ani na přání jejich vlastníka) na nehonebním pozemku v obci (na dvoře, oplocené zahradě…). Usmrcení psi a kočky nejsou zvěří a nepatří tedy uživateli honitby ani tomu, kdo je usmrtil.
• Psy i kočky lze usmrcovat jen ve vzdálenosti větší než 200m od nejbližšího trvale obydleného domu, nemusí jít o dům jejich vlastníka. Trvale obydlený dům nemusí být na vesnici, může jít o samotu. Za trvale obydlený dům se považuje dům celoročně obydlený, nikoliv tedy rekreační chalupa či chata. Domem se myslí domov člověka a tím odvozeně i domácího zvířete, k jehož ochraně toto ustanovení slouží. Ochranu ztrácí, nechá-li vlastník domácí zvěře přes týden v oploceném objektu chalupy či chaty a přijíždí na konec týdne či na letní pobyt. Nelze pojem obydlený zaměňovat za obyvatelný. Nelze vzdálenost měřit od stodoly, seníku, plotu. Vzdálenost se vztahuje (“nejblíže”) k postavení psa nebo kočky, nikoliv myslivce. Výjimky z této vzdálenosti nejsou. Překročí-li ji pes nebo kočka při pronásledování zvěře tak, že se zkrátí pod 200 m, nelze je již usmrtit. Usmrcení není neoprávněným, jestliže pes nebo kočka po výstřelu ještě odběhne dovnitř ochranného pásma tvořeného onou vzdáleností 200 m.
• Psy a kočky lze usmrcovat jen tehdy, jestliže pytlačí. U psa je jeho pohyb na stopě často doprovázen i hlasově. (U kočky nelze za pytlačení považovat “myškování”).
• Kromě těchto tří podmínek (pytlačení, v honitbě a 200m vzdálenosti) společných přistupuje u usmrcování psa další podmínka - musí být mimo vliv svého vedoucího. Pes musí být na takovém místě, že jeho vedoucí neví přesně, kde jeho pes je a jak se chová, a není schopen ho účinně svými pokyny ovládat a kontrolovat jeho počínání včetně případného přivolání. Pokud jsou slyšet pokyny vedoucího a pes na ně reaguje, je věc zřejmá. Problém nastává, když pes je sice mimo dosah svého vedoucího, ale ten žádný vliv neuplatňuje. Pak se obvykle vysvětluje, že nelze psa usmrtit, pokud je jeho vedoucí vidět, třeba i na větší vzdálenost.
• Psa ovčáckého je možno usmrtit jen v případě, že je vzdálen od střeženého stáda více než 200 m - nemusí jít jen o stádo ovcí, ale může jít o jakékoliv hospodářské zvířectvo. U ostatních uvedených psů (služební, zdravotničtí…) jsou dvě společné podmínky. První je, že jsou uvedené druhy psů jako takoví k rozeznání. Slepečtí psi mají postroj a náhubek a bývají označeni bílým obojkem, zdravotničtí psi mají na hřbetě upevněn červený kříž v bílém poli, psi vojenští a služební mají široký kožený obojek, většinou bílý. Druhou podmínkou je, že se vzdálil při výkonu služby nebo výcviku z vlivu svého vedoucího nikoliv přechodně. Obvykle bývá pojem přechodně vykládán jako opak pojmu trvale, čili například ze služebního psa se stal toulavý pes, který se nevrací do psince vůbec nebo jen někdy.
• I když usmrcení je v určitém směru následkem činu zakázaného zákonem o myslivosti (volného pobíhání psů a koček v honitbě), nemá myslivecká stráž oprávnění k zadržení a zjištění totožnosti osob (vlastníků, držitelů psů či koček, kteří se případně po usmrcení jejich psa nebo kočky dostaví na místo) a jejich vykázání z honitby.
• K povinnostem myslivecké stráže po usmrcení pytlačícího psa nebo kočky přistupuje povinnost stanovená v §40 odst.1 a 4 veterinárního zákona (č.166/1999 Sb.): “Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty jsou povinni zajistit neškodné odstranění konfiskátů živočišného původu, které vzniknou v souvislosti s jejich činností. … Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí spálení nebo zakopání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím desinfekčního prostředku. V ostatních případech nastupuje povinnost hlásit výskyt k provedení veterinární asanace.”…

Výňatky z literatury: Myslivecká stráž - kapesní příručka, JUDr.Ing.Vladimír Čechura, 2. Vydání, rok 2000, Nakladatelství Orac, s.r.o., Praha)

Cesta do zahraničí - Cestování autem

Při cestě autem je nutné zabezpečit psa tak, aby se nemohl v prostoru volně pohybovat. Nejbezpečnější je použití přepravní klece. Můžete také použít bezpečnostní pásy, které jsou určeny pro psy. Před cestou a během cesty by pes neměl dostat žádnou potravu. Vodu musí mít však stále k dispozici. Během cesty dělejte přestávky, během kterých umožněte psovi se proběhnout a vyvenčit. Nikdy nenechávejte psa samotného v autě, a to ani v případě, že si jdete jen na chvíli odskočit. U neklidných psů se poraďte s veterinářem a na jeho doporučení podejte psovi před cestou uklidňující prostředky.

 

Cesta do zahraničí - Cestování letadlem

Při cestě letadlem si v prvé řadě vyžádejte souhlas k přepravě u aerolinií. Pes je v letadle přepravován v plastové kleci, pokud nemáte svoji, aerolinie vám většinou nějakou poskytnou. Při použití vlastní klece pamatujte na to, že její celková hmotnost by neměla přesáhnout 8 kg a minimálně jedna strana klece musí být otevřená a opatřená mřížemi tak, aby pes nemohl vystrčit ven tlapku nebo čumák. Klec musí být opatřena visačkou se jménem a adresou majitele. Dejte psovi do klece alespoň jeho oblíbenou hračku, aby se cítil lépe. Alespoň 6 hodin před cestou psa nekrmte, nebude pak mít potřebu se vyprazdňovat, vodu však musí mít neustále k dispozici. Informujte se u letecké společnosti, jestli vám nedovolí přepravovat psa v prostoru pro cestující. Některé letecké společnosti vám to, po předchozí domluvě s kapitánem letadla a za určitý poplatek umožní. Z letecké dopravy jsou vyloučeny hárající feny, nemocná zvířata a štěňata do věku 8 týdnů

Cesta do zahraničí - Podmínky některých zemí pro vstup se psem

Andorra, Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Island, Itálie, Kypr, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Monako, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, San Marino, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, Vatikán
- pas
- identifikace zvířete mikročipem nebo tetováním
- očkování proti vzteklině
- mláďata mladší 3 měsíců, která nejsou očkována, mohou cestovat, pokud jsou doprovázena pasem a od narození pobývala v tomtéž místě aniž by přišla do styku s volně žijícími zvířaty, nebo jsou provázena matkou, na které jsou závislá

Irsko, Švédsko, Velká Británie
- pas
- identifikace mikročipem
- očkování proti vzteklině
- sérologické vyšetření na vzteklinu
- štěňata a koťata mladší 3 měsíců nesmí cestovat, pokud nebyla Velkou Británií udělena výjimka
- při obchodování v zájmových chovech je nutné potvrzení veterinárního lékaře, že 24 hodin před odjezdem bylo provedeno klinické vyšetření a zvířata jsou v dobrém zdravotním stavu a schopna přepravy

Ascension Island, Antigua a Barbuda, Nizozemské Antily, Austrálie, Aruba, Barbados, Bahrajn, Bermudy, Kanada, Fidži, Falklandské ostrovy, Chorvatsko, Jamajka, Japonsko, Svatý Kryštof a Nevis, Kajmanské ostrovy, Montserrat, Mauricius, Mayotte, Nová Kaledonie, Nový Zéland, Francouzská Polynésie, Svatý Pierre a Miquelon, Singapur, Svatá Helena, Svatý Vincent a Grenadiny, USA, Vanuatu, Wallisovy ostrovy a Futuna
- pas nebo osvědčení o splnění dovozních podmínek potvrzené schváleným veterinárním lékařem
- identifikace zvířete mikročipem nebo tetováním
- očkování proti vzteklině
- štěňata a koťata mladší 3 měsíců, která nejsou očkována, mohou být dovezena, pokud to situace ve výskytu vztekliny v zemi původu odůvodňuje

Ostatní země
- pas nebo osvědčení o splnění dovozních podmínek potvrzené schváleným veterinárním lékařem
- identifikace zvířete mikročipem nebo tetováním
- očkování proti vzteklině
- sérologické vyšetření na vzteklinu, které musí být provedeno alespoň 30 dní po očkování a 3 měsíce před přesunem zvířete
- u těchto zemí (jedná se o země, které nejsou členy EU a nejsou ani na seznamu třetích, nečlenských zemí - viz předchozí odstavec) platí, že ten, kdo vycestuje ze země EU se zvířetem do třetí země a bude se vracet, je povinen na hranicích EU předložit výsledek laboratorního vyšetření na protilátky, které musí být provedeno před výjezdem do třetí země. Pokud provedeno nebylo, musí být provedeno nejméně tři měsíce před datem návratu, to znamená, že po tuto dobu by nebylo umožněno se zvířetem se vrátit!

Cesta do zahraničí - Potřebné doklady

Mezinárodní očkovací průkaz - slouží jako jakýsi psí cestovní pas, ve kterém jsou obsaženy všechny základní údaje, jako je plemeno, pohlaví, datum narození, tetovací číslo, barva srsti či údaje o majiteli. Jsou zde údaje o vakcinaci proti vzteklině a dalším infekčním chorobám. Očkování proti vzteklině by nemělo být starší než 1 rok a mladší než 30 dnů. Očkovací průkaz se předkládá při přechodu hranic.

Potvrzení o zdravotním stavu psa - tzv. zdravotní průkaz, vystavuje veterinární lékař, který zná zdravotní stav psa, toto potvrzení by mělo být součástí očkovacího průkazu. Toto potvrzení má platnost 30 dnů ode dne vydání.

Potvrzení Státní veterinární správy - vydává veterinární správa v místě bydliště na základě potvrzení o dobrém zdravotním stavu psa. Jde o tzv. "kulaté razítko".

Cesta do zahraničí - Psí pas

Od 3. července 2004 budou pro naše zvířata platit pro pohyb po Evropě předpisy EU. Proto pokud se se svým mazlíčkem chystáte v létě na dovolenou k moři či na zahraniční výstavu, bude potřebovat vlastní pas, tzv. Pet passport. Tento pas nebudou potřebovat jen majitelé psů, ale také koček a fretek.
Pet passport bude obsahovat údaje o majiteli zvířete, popis zvířete a údaje o jeho identifikaci, potvrzení o vakcinaci proti vzteklině, případně také sérologický test. Bude zde místo také pro záznamy o další očkováních, o odčervení, ošetření srsti proti klíšťatům, o prodělaných nemocech apod.
Základní podmínkou pro pohyb mezi zeměmi EU je identifikace. Uznávaným způsobem je zřetelně čitelné tetování nebo elektronická identifikace, tzn. mikročip. Vzhledem k tomu, že u nás je většina zvířat označená tetováním nebo očipována starším systémem (který se používal do října 1998), bylo stanoveno přechodné osmileté období, během nějž se zvířata mohou těmito způsoby identifikace prokazovat. Po tomto období bude uznáváno pouze značení mikročipem, a to v souladu s mezinárodním standardem. Pokud bude zvíře označeno nějakým jiným, starším systémem, musí být jeho majitel či doprovázející osoba vybavena čtecím zařízením, aby mohl kdykoli identifikaci zvířete prokázat. Majitelé tetovaných zvířat by si měli dát pozor na čitelnost tetování, nejasné nebo rozmazané tetování by mohlo být důvodem pro sankce. Proto by majitelé psů, a to zejména mladých, měli uvažovat o označení svého miláčka mikročipem. Nikdy totiž není jisté, že nastane chvíle, kdy se náhle rozhodnete do zahraničí vyjet.
Pet passport vám vydá autorizovaný veterinární lékař na vyžádání, pokud předložíte platný Mezinárodní očkovací průkaz, měla byste pas obdržet na počkání. Do dnešní doby však nebyla tato autorizovaná pracoviště určena, a není ani jisté, zda se bude za vydání pasu platit. Velká Británie, Irsko a Švédsko budou požadovat navíc další zdravotní testy a osvědčení, že očkování bylo úspěšné, tzn., že v těle se vytvořil dostatek protilátek. Budou také požadovat potvrzení o odčervení a ošetření přípravkem proti klíšťatům. Není vyloučeno, že v těchto třech zemích budou zpočátku i nadále požadovat tříměsíční karanténu.
Sankce za nedodržení podmínek, které stanovuje směrnice, mohou být velmi tvrdé, a bude tedy lépe se jim vyhnout. Příslušné orgány mohou totiž vrátit zvíře do země původu, izolovat zvíře pod dohledem do doby, než budou předloženy potřebné doklady (a to na náklady majitele nebo odpovědné osoby), ale také utratit zvíře bez finanční náhrady v případě, že není možné je vrátit do země původu nebo izolovat v karanténě.